Aktuality

Přejeme Vám krásné prožití vánočních svátků!

21 prosince, 2025

Přejeme Vám krásné a klidné prožití vánočních svátků a do Nového roku hodně štěstí, zdraví a cestovatelských zážitků! Těšíme ... číst více

Etapy v roce 2026🚚🌏

7 listopadu, 2025

Milí přátelé, máme radost, že se s vámi můžeme podělit o plán etap na příští rok!
Naše expedice pokračuje dál – letos v pro... číst více

Setkání na Kokořínsku 6.9.2025🚚✨

4 září, 2025

🔥 Setkání TKS2 na Kokořínsku! 🔥
Tento víkend se všichni přátelé projektu Tatra kolem světa 2 potkají na jedinečné akci, kter... číst více

Kalendáře 2025

4 listopadu, 2024

Nástěnné kalendáře na rok 2025 jsou na světě! Nové kalendáře na příští rok se opět moc podařily a my už se těšíme na první objedn... číst více

Koupit kalendář

Poděkování

3 listopadu, 2024

V úterý uběhnou přesně dva měsíce ode dne, kdy se naše expediční vozidlo zřítilo ze svahu v oblasti Pamír v Tádžikistánu. Za dva měs... číst více

Co děláme teď a co bude dál?

24 října, 2024

Jak již asi víte, jsme doma.

Co bude dál? Vyrazíme znovu na cestu? Budeš moci vidět auto?

Hlavní důvodem, proč ... číst více

Podpořte nás na Hithitu!

Návrat domů - 21. 10. 2024

21 října, 2024

HURÁ! NAŠE MILOVANÁ TRAJDA JE DOMA! MÁLOKDO TOMU VĚŘIL A NEUVĚŘITELNÉ SE STALO SKUTEČNOSTÍ! DĚKUJEME!

I díky Vám jsme to... číst více

Podpořte nás na Hithitu!

Hranice s Kazachstánem - 15. 10. 2024

14 října, 2024

Hranice. Na dvakrát. 3 hodiny dohadování. Každý ti říká brat a nebo muj bratre. Na další hranici si řekne o kafe. Přijde hned další. Hra...bou se v lécích - abychom nic nevyvezli. Jedeme na hranice cca 50 km od Taškentu na severovýchod.

Na hranicích nám řeknou, že to není pro náklaďáky. Ukazujeme, že jsme autobus. Dohadování cca dvě hodiny postupně k vyšší a vyšší šarži. Nakonec říkají, že nás oni pustí ale nepustí nás Kazaši. Že se máme jít zeptat pěšky. Jdeme tedy na imigrační uzbecký strany a pak kazašský. Cca 30 minut ve frontách. Pak na kazazškém customs si necháme přivést šéfa customs. Ten nám řekne, že nemůžou vystavit bumažku na auto těžší než 10 tun. Chápem. Odcházíme. Zase 30 min kontroly zpět. Další přechod se opravuje a je zavřený a tak musíme přes zacpaný Taškent na jiho západ. Cca dvě hodiny. Kolem páté přijíždíme na přechod. Opět s celníkama dohady, že chtějí vidět zašroubované boční skříně. Ukazuju šrouby a nějak se s tím spokojí a už to nechtějí vidět. Pak vnitřek. Zásek na lécích. Ale ok. Pak další kontrola. Před měsícem jsem překročil rychlost o 13 km/hod, takže fronta na placení pokut, pak fronta mezi kamionama - jen jeden vstup a tam se rvou asi ve čtyřech pruzích všechny kamiony. Přede mnou se dva srazili. Nechtěly se pustit. U brány s výjezdem si bere celník papír, kam jsem sbíral razítka. Prý jedno chybí. Za mnou asi 400 metrů ve třech řadách aut. Musím vystoupit a jít zpět 400 metrů pro další razítko. Ok. Po půl hodince zpět. Alespoň se to uvolnilo přede mnou. Lukáše před hranicí nechali vystoupit z auta a asi už po 20 minutách byl vyřízenej.

Nejdřív si celník prohlíží auto. Vběhnou tam tři. Musím je trochu krotit. Ale jsou v poho. Něco prohlížejí ultra podrobně a něco vůbec neřeší. Pak do jednoho okýnka, pak do druhého. Pak se ptám kam jet a on že mám už jet k východu. Ok. Jedu k závoře výjezdu. Tam mi druhej povídá, že mám jet do rentgenu a pak přijet. Jedu do rentgenu. Čekám až se rozsvítí zelené světlo a vjíždím. Z budky vyběhne týpek a řve “davaj davaj” a ukazuje, abych jel rychle, tak přidávám, závora se otevře a jedu k výjezdu. Tam mi týpek říká, že nešel počítač a mám jet zpátky na rentgen. Už začínám chytat nerva. Jedu zpět na rentgen. Vjedu tam, při výjezdu se rozsvítí červené světlo a nechá mě vystoupit. Pak za mnou kde a říká ze sem moc krátký a musím na druhy rentgen vedle. Tak kolečko a jdu čekat frontu na třetí rentgen na jiném zařízení. Vyjdu z rentgenovaného auta a ptám se kam mam jet. Že konec a branou ven.

Jedu tam. Uz po třetí. Týpek říká že potřebuju vyřídit bumazku. Nevim kde. Couvám a odvádí mě do budky asi 50 metru vedle. Tam po vystátí fronty říká, že to není tady, ale že musím do budovy asi 100 metrů a hledat kovové dveře, že tam budou lidi. Našel jsem. Čekám frontu. Po 40 minutách dostávám papír bez razítka a posílají mě do další budovy kde mi dají na ten papír razítko. Platím asi 30 USD nějaký poplatek. Čekám frontu. Dostanu razítko. Ptám se co dál. Řiká, že vše, že můžu jet. Ok. Sedám do auta a už po čtvrté čekám frontu mezi kamiony, prodírám se k východu, aby mi týpek řekl, že ještě ne, že musím na transport. Už opravdu chytám nerva. Couvám. Kamiony couvají a troubí. Na transportu říká, že máme na zadní nápravě o 1000 kg víc než je povolené v Kazachstánu a že mě nepustí do země. Máme mít 8 tun. Těžko říct, zda je to předpis, nebo jeho výmysl. Můžu vypustit vodu, máme tam asi 400 kg. Můžu vypustit trochu nafty a nebo dát rezervy na přední nápravu a tím se to odlehčí - změní těžiště, protože na předku máme 6 tun. Ale je to práce na 2-3 hodiny. Sice v Evropě plním normy se zadní nápravou, ale tady ne. Uf.

Volám Lukášovi, který je už v Kazachstánu, aby se vrátil. Čeká nás vypouštění vody a možná nafty a přeházení věcí zezadu dopředu a sundání pneumatik, co váží dohromady cca 250 kg. Dáme je dopředu a tím se poměr váhy srovná. Jsou za zadní osou asi 3,5 metru, takže páka jakou tlačí na osu je lehce vypočítatelná a bude to s vodou a ostatním stačit. Přijde ke mně bělorus, co sledoval moje dohady s celníkem. Prý mu mám dát peníze. Prý to tak dělají všichni a prý všichni musí platit a něco dávají do pasu. Že nás tu nechá čekat klidně celý den. Připravuju úplatek.

Přijde Lukáš. Říkám mu, co se děje a co je plán. Prý mám nabídnout víc než 100 dolarů. Připravuju 200 dolarů. A jdu za úředníkem a ptám se, jestli problém nepomůže vyřešit tento dokument a ukazuju mu prázdny papír. Když je až u mě a není možnost, aby to někdo viděl, ohnu papír a ukážu mu dvě bankovky. Začne máchat rukama a že ne. Povídám mu, že musíme sundat gumy a že jedeme kolem světa a ať vyjde ven z kukaně a podívá se na auto. Běhám kolem auta a ukazuju, jaký pneu musíme sundávat a dávat dopředu, tahám ho do auta, abych mu ukázal hromadu knížek, co mám vzadu, co musím přendat na přední nápravu a škemrám, zda s tím nejde něco udělat. Někam volá a vysvětluje, o co jde. Pak volá zase jinam. Pak zase volá a odchází. Přichází za 20 minut a říká, že nechce peníze a ať si nemyslí nikdo, že oni chtějí úplatky. Že nás tedy pustí, když jsme cestovatelé. Hurá. Čekám frontu k výjezdu po páté. Pouští nás. Pak další brána a jsme venku.

Asi 200 metru za celnicí policajti. Staví nás. Jedeme na přídavný světla - přes den jsme nestačili opravit -včera nám přestala fungovat. A pak přední sklo. Hned začínají max level, že musíme odstavit auto a dát ho do pořádku a nebo ho tu nechat, že ho zadrží a letět domů letadlem. Nejdříve tvrdě a pak kamarádsky a pak s legraci. Zkouším to. Jako v Tanzanii 8x denně. Říká, že mám zaplatit tisíc dolarů, že to je velký přestupek. Kejvu ze ne. Říká 500 dolarů. Kejvu že ne a usmívám se a snažím se odvést pozornost fintama o zlým a hodným policistovi ze sousední země.

Ptá se, kolik mám u sebe peněz. Říkám, že nic, že mám jen karty. Kecám. Bavím se o fotbalistech. Nakonec mi říká, že mám šťastná den a že tedy můžeme jet, ale že je Kazachstán plný policistů, kteří nejsou hodný jako on a že budeme mít velký problémy. Jedeme v noci a na první pumpě stavíme a opravujeme světla. Nesvítí. Pak něco přepne Lukáš a začnou svítit i když Lukáš vypne spouštěč světel, pojistku od světel i relatko od světel, tak světla stále svítí. Záhada. Řeší to a hledá asi dvě hodiny. Jsme ultra unavení, slízám ze schodů z nástavby, ujedou mi nohy, zádama padnu na schody a sjedu po prdeli na chodník. Jsme unavení.

Lukas natahuje ke spínači nový kabel a tím překlene něco, co nefunguje jak ma. Lukáš dělá světla asi čtyři hodiny. Pak jen natáhneme kabel k lampám a jedeme. Jedeme nonstop celou noc a střídáme se po třech hodinách. Svítá a jedeme a jedeme. Chceme jet nonstop. Prakticky nestavíme a odhadujeme, že za méně než 24 hodin jsme schopni přejet celý Kazachstán a když se hecneme, ujedeme za 24 hodin 1800-2000 km, možná i víc. číst více

Podpořte nás na Hithitu!

Odjezd z Tádžikistánu - 14. 10. 2024

13 října, 2024

Vyjíždíme. Rozloučení s panem Rustamem Boltaevem, majitelem závodu Obi Zulol (v překladu Dobrá voda). Pan Boltaev žil v osmdesátých letech ...v České republice a umí trochu česky. Jeho závod Obi Zulol vyrábí v licenci RC Colu a další produkty. Tádžikistán je jedinou zemí na světě – opakujeme – JEDINOU ZEMÍ NA SVĚTĚ – kde je v prodeji col RC Cola na prvním místě – má asi 80% místního trhu, Coca cola cca 10% a 5% Pepsi. Neuvěřitelné. Prohlédli jsme si jeho závod. Udělali fotku, rozloučili se. Co bylo inspirativní, že celé toto několikamiliardové impérium, kde pracuje přes 600 lidí, začal budovat ve svých padesáti letech, před 25 lety. Jeho manželka, děti i vnoučata žijí v ČR kam pravidelně jezdí.

Takže ještě jednou velký dík celého týmu TKS2 společnosti Obi Zulol a panu Rustamu Boltaev za pomoc a podporu. Jeho pomoc byla prakticky jedna z největších a nejdůležitějších pomocí v této fázi. Všechny práce jsme mohli udělat o 3-5 týdnů rychleji a lépe. Děkujeme. Vyrážíme.

Stavujeme se v jeho mateřském závodě na severu, kde má deset linek a dva obrovské vrty. Tam je připraven pro nás oběd, najíme se a jedeme na hranice. Na hranicích vyřizujeme hromadu papírů, čekáme a trochu problémy s rentgenama, ale nakonec jsme v Uzbekistánu, hurá! Jedeme na Českou ambasádu, pozdravit a osobně poděkovat velvyslanci Lubomíru Frebortovi, který nám na dálku velice pomohl ihned po nehodě. Rychlá zastávka ve městě a vyrážíme.

Vlastně není ještě uplně jasné, kudy pojedeme. Přes Kazachstán, Rusko, pak Estonsko? Nebo z Ruska do Gruzie? Nebo z Uzbekistánu do Turkmenistánu a pak Iránu a a pak Turecka? Nebo z Uzbekistánu do Kazachstánu a pak trajektem do Ázerbájdžánu? Těch cest domů vede opravdu hodně, je jasné která je nejkratší, ale která je pro nás nejbezpečnější, nejrychlejší, která by byla nejvhodnější v případě poruchy auta, kde jsou jaké hranice a jak náročné je přejít? Kde jaká víza potřebujeme a za jak dlouho nám je dají? Tuhle otázku si klademe už několik dní. Jedeme na hranice. Držte palce. číst více

Podpořte nás na Hithitu!

PODPOŘTE NÁVRAT TATRY DO ČR NA HITHITU!

7 října, 2024

Podpořte nás na Hithitu!

Cesta do Dušanbe - 30. 9. - 13. 10. 2024

5 října, 2024

30. 9. 2024: Dokázali jsme to a dostali jsme se na "normální" cestu. Teď nás čeká jedna klidnější noc a poté náročný a dlouhý přejezd ...do Dušanbe, kde se pustíme do oprav již s o něco lepším zázemím. Teď se pořádně vyspat a pak už hurá na testovací jízdu do Dušanbe.

1. 10. 2024: Po příjezdu nám mechanik Míla shrnul, jak auto vypadá a do čeho bude potřeba se pustit jako první. Spousta práce je už za námi, náročné dny nás ale pořád čekají. 1Vše nejdůležitější pro přejezd na bezpečnější místo jsme opravili a dnes se chystáme vyjet! Držte nám palce.

3. 10. 2024: Jedeme. První problémy se objevují asi po 50 kilometrech - přestáva fungovat spojka, jedeme tedy asi hodinu bez spojky. Cestou do Dušanbe se nám začala rozpadat nástavba. Museli jsme na několik hodit zastavit u cesty a vše zpevnit tak, abychom nebyli ohroženi my ani nikdo jiný. Někde teče olej, znovu kontrola a dolévání. Také první tankování za námi.

4. 10. 2024: Dorazili jsme v pořádku do Dušanbe, dorazil náš skvělý týmový mechanik Lukáš, který vystřídá Mílu a čekají nás další náročné dny. Je toho spousta, co musíme vyřešit a opravit!

7. 10. 2024: Nakupujeme materiál a pouštíme se do oprava a úprav. Odváží se držák na rezervy. Nakoupilo se asi 150 metrů železa a dřevo. Jako první jsme zprovoznili kávovar.

10. 10. 2024: Mílu vystřídal v Dušanbe Lukáš, se kterým se pouštíme do další práce. Budeme dělat vnitřní konstrukci, okna na nástavbě i kabině, rovnat nárazník, přidělávat plechy a kastlíky, vyrovnávat všechny ohnutiny, dveře, boky, přidělávat zadní boxy i žebřík a celkově se pokusíme auto připravit na přejezd domů.

12. 10. 2024: Děkujeme za obrovskou podporu na Hithitu! Zítra ráno vyrážíme domů. Do ukončení sbírky na Hithitu zbývá 15 dní a chybí nám ještě cca 120 000 Kč k tomu, aby byly Vaše příspěvky opravdu naše, proto budeme rádi, když si vyberete některou z odměn a projekt i nyní podpoříte. V ČR nás čeká ještě spousta oprav, které jsme v Dušanbe nebyli schopni udělat a každá koruna se nám bude hodit!

Sbírka na HitHitu: https://www.hithit.com/cs/project/13016/tatra-kolem-sveta-2-pomozte-dostat-expedicni-tatru-domu číst více

Čtyři týdny po nehodě – 29. 9. 2024

30 září, 2024

Dne 5. 9. 2024 došlo ke zřícení expedičního vozu projektu Tatra kolem světa 2 v Tadžikistánu. Po čtyřech týdnech vyprošťovacích prací ...se stav vozu stabilizoval, aby nedocházelo k dalšímu poškození, ale vůz je stále v Tadžikistánu a hrozí, že tam i zůstane. Aby tomu tak nebylo, projekt TKS2 vyhlásil dobročinnou sbírku na portálu Hithit na záchranu a financování přepravy vozu do ČR.

Po samotném vyproštění a postavení Tatry na kola započala oprava a snaha o zpojízdnění vozu. Z České republiky dorazil týmový technik Míla Kýček, který měl pomoci připravit vůz tak, aby v nouzovém režimu byl schopen překonat velmi náročný úsek do Dušanbe. Zde by mělo dojít k velké a důkladné opravě a přípravě vozu na přesun do České republiky.

„Na autě se udělala komplet vzduchařina, která se poničila při samotném vyprošťování, tedy nové dva okruhy brzd, ovládání vzduchového podvozku. Vyměnily se manžety, překontrolovalo se brzdové obložení, ložiska, a samozřejmě před prvním nastartováním motor a veškeré úniky oleje do motoru a z motoru. Bylo tam několik dalších porušených hadic na vzduchu i na palivové soustavě. Pokusili jsme se zpevnit samotnou nástavbu, ale byl to nadlidský výkon. Zítra bychom chtěli vyjet z tohoto obtížně dostupného terénu, vše znovu překontrolovat a následně dojet do Dušanbe a tam auto kompletně připravit na další cestu,“ shrnuje úspěchy posledních dní mechanik.

Bohužel, samotné opravy a vyprošťovací práce v Pamíru projekt stály několik stovek tisíc korun, a i když po zveřejnění o nehodě projekt podpořili desítky lidí a firem, potřebuje k přemístění Tatry do České republiky dalších minimálně 600 000 Kč. Proto se projekt rozhodl vyhlásit veřejnou sbírku corwdfundingovém portálu Hit hit, a požádat širokou veřejnost o pomoc s návratem vozu do ČR. Jak ve sbírce avizuje, tato částka bude investovaná do samotného návratu, aby pak technici a profesionálové rozhodli o tom, zda je technicky vůbec možné auto dát do takového stavu, aby bylo stejně bezpečné pro posádku, jako před havárií. Pokud by nebylo možné vůz opravit, bude projekt TKS2 muset vyhodnotit možnost stavby nového vozu TKS2, který by dokončil expedici. V nejhorším případě i zvážit ukončení celého projektu.

Nyní tým TKS2 a Tatru čeká velice nebezpečná a náročná cesta do Dušanbe, která vede asi tři sta kilometrů dlouhým úsekem, kterému místní přezdívají cesta smrti, protože na této úzké cestě s hlubokým srázem, někdy přes sto metrů, každoročně umírá několik desítek řidičů. Technický tým vozidlo připravil nejlépe, jak to jen bylo v polních podmínkách možné, aby byla jízda pro všechny bezpečná a neohrožovala ostatní účastníky provozu. Celkový úsek sedm set km zabere cestovatelům dle jejich odhadů padesát až sedmdesát hodin, i s menšími poruchami, které se po cestě pravděpodobně objeví. Po příjezdu do Dušanbe nastane vyčkávání a shánění potřebných financí, aby záchranná akce mohla pokračovat a auto bylo dopraveno domů. číst více

Podpořte nás na Hithitu!