Dobrodružství doslova za každou zatáčkou, aneb kola expedice TKS2 se točí správným směrem


K týmu TKS2 se připojila další parta cestovatelů, která bude na palubě dle plánu necelých dvacet dní. Společně se všichni vydávají za poznáním severovýchodu Íránu, kde na dobrodruhy čeká nejedno překvapení. Jak se letošní I. etapa expedice povede zakončit, to a i o aktuální poloze Trajdy a Bludičky se dočtete v tomto článku. Vše se nese v duchu motta výpravy: „Pojeď v tom s námi!“


Přílet další party cestovatelů proběhl poměrně narychlo, ale dotyční žijí heslem, že když se něco skutečně chce, vždy se najde cesta. „Rozhodnutí, že pojedu padlo už dávno, takže v tom nebyl problém. Jediné co, tak jsem spal v posledních dnech před odjezdem tak tři hodiny, abych vše nahnal v práci. Írán je zajímavá destinace, a protože jsem se tak rozhodl, tak jsem jel,“ popsal svůj odjezd jeden z nových členů Ivo. „Bylo to hektické, doslova pekelný, zleva doprava, všichni mě tepali a pak jsem odjel,“ dodal Robert, který se k týmu připojil společně s Ivem a Kateřinou.

 

Zleva: Marek, Robert, Kateřina, Jiří, Erik, Eva, Ivo.

Po příletu proběhlo seznámení se s pravidly a s vozy, aby každý věděl, kde, co je, a co k čemu slouží. V pátek 14. srpna se pak kola Trajdy (T815) i Bludičky (obytný vůz Adria) roztočila směr severovýchod Íránu. Všichni nově připojivší se byli natěšení na jízdní vlastnosti Trajdy, a tak se několik kilometrů za Teheránem, odkud se tato etapa odstartovala, sjelo z asfaltky na prašné cesty a rovnou hurá směr hory. „Prašky“ byly na mnohých místech úzké, ale řidič ví, co dělá, a tak se po pár hodinách jízdy v lehčím offroadu dorazilo k Badab Soort (minerální terasy).

Badab Soort

Íránská oblast u Kaspického moře Mázandarán nabízí cestovatelům, horalům i milovníkům offroadu parádní podívanou spojenou s mnohými zážitky. Jedním takovým bylo pro TKS2 i nevyvedené kempovací místo, na které se nedalo dostat, cesta je zasypaná hromadami kamení. S padající mlhou začala padat i tma a přes husté mraky, kterými se v horách projíždělo se tým snaží najít odbočku z cesty, kde by se mohla přečkat noc. Ta na sebe nenechala dlouho čekat a už se s Trajdou couvá na plácek, kde kluci rozdělávají oheň, na kterém se společnými silami připravuje večeře.

WildCamping v horách, provincie Mázandarán, Írán.

Dnešní den byl dlouhý a plný zážitků – především těch z jízdy terénem. Ivo i Robert se shodují, že jsou rádi, že se Marek pouští i do terénních cest, že nejde jen o „Potěmkinovy vesnice“, na které jsou fanoušci lákáni. „Jsem mile překvapený tím, jak je Trajda pohodlná a až takovou průjezdnost Bludičky jsem nečekal,“ dodává nad praskajícím dřevem v ohni Ivo.

Okruh severovýchodem Íránu pokračuje a tým expedice TKS2 se z hor přesouvá do druhého největšího města islámské republiky, do města Mašhad (volně přeloženo: Město mučedníků). Zvláštností a dost možná i dominantou tohoto města je jeho střed, a to mešita Imam Reza Shrine, kterou lze považovat za „Mekku“ šíitských islamistů.

Jízda po pláži Kaspického moře.

A jede se dál, a to přes zastávku spojenou s koupáním se v Kaspickém moři směr Teherán. Po odbočení z města se silnice začaly měnit na nezpevněné cesty, po kterých mnoho vozidel očividně nejezdí. A protože hora Alam-Kuh patří ke „třemtisícovkám“, cesty začaly nejdříve pozvolně stoupat a postupně se proměnily na strmé kopce plné serpentin. Expediční Trajda neměla problém vyjet do kopců a díky nanotechnologiím přidaným do nafty ji ani kyslík nechyběl. Náročnější jízdu do kopců pociťovali kameramani týmu – Eva a Jirka, kteří jeli v Bludičce – obytný vůz s náhonem pouze na předek, některé úseky cesty byly skutečně prudké. Bod zlomu přišel zhruba v polovině cesty Alamut SeHezar Rd., kdy se pod kola Bludičky dostal velký kámen, který se zaklínil pod vozem. Nebylo možné jet dál a hrozilo protržení pneumatiky. Za pomoci heveru, lopaty a šikovných rukou se ale po několika minutách Bludička opět dravě žene do kopců.

Uvízlá Bludička, zhruba v polovině cesty Alamut SeHezar Rd.

Před setměním tým TKS2 parkuje oba své vozy na nádherném místě kousek od horského sedla Alam-Kuh ve výšce téměř 3.200 m. n. m. V noci teploty klesly ke čtyřem stupňům a část posádky se tedy raději ze střešních stanů přesunula dovnitř Trajdy, kde se dá rozložit postel a je možné si přitopit nezávislým topením, které má rovnou čtyři okruhy.

Nad mraky.

Po téměř 20 dnech se Ivo, Robert a Kateřina vrací domů a zbylá posádka se přesunula několik kilometrů za Teherán. Od incidentu, kdy kameraman Michal vyletěl s dronem, byl tým „pod dozorem“ a z více zdrojů, včetně ambasády ČR v Íránu, bylo posádce týmu TKS2, která se aktuálně skládá ze čtyř lidí, doporučeno okamžitě odcestovat ze země. Tamní bezpečnostní složky začínaly pojímat podezření, že jde o partu nikoli cestovatelů, ale špionů, a tak jim odmítali prodloužit víza.

Na řadu přišla rychlá plánovací akce, kdy bylo nutné dostat vozy z Íránu. V úvahu padalo několik možností, ale tou nejvhodnější se jevilo poslat auta lodí do ruského přístavu v Astrachani. Tak se i stalo.

Na letišti v Praze. Zleva: Jiří, Erik, Eva, Marek a Matěj Skalický (Radiožurnál).

Vozy jsou aktuálně v bezpečí přístavu, lidská posádka se 4. září vrátila domů a aktuálně se pracuje na itineráři na další rok. Místo plánované etapy po americkém kontinentu se po dohodě s lidmi, kteří projekt finančně podpořili, v roce 2021 pojede opět etapa Asií, jejíž trasa bude dosti podobná plánu na letošní rok.

 

Text vyšel a byl napsán pro magazín Camping, Cars & Caravans, a to 14. 10. 2020.


Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *