Letní Patagonie

Buenos Aires je hlavním a největším městem Argentiny. Město se nachází na západním pobřeží Río de la Plata, na jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky. „Buenos Aires“ lze přeložit jako „dobré povětří“, ale původní význam byl podle původního názvu „Real de Nuestra Señora Santa María del Buen Ayre “, pojmenované po Madoně z Bonaria na Sardinii v Itálii. Kvalita života v Buenos Aires byla v roce 2018 na 91. místě na světě a byla jednou z nejlepších v Latinské Americe. V roce 2012 bylo Buenos Aires nejnavštěvovanější město v Jižní Americe a druhé nejnavštěvovanější město Latinské Ameriky. Je známé svou zachovalou eklektickou evropskou architekturou a bohatým kulturním životem. Z Buenos Aires budeme pokračovat do Carlos Casares, města vybudovaného kolem stanice na Buenos Aires Western Railway. Stanice byla pojmenována po Carlosi Casaresovi, guvernérovi Buenos Aires v letech 1875 až 1878. Mezi přední místní památky patří Verdiho divadlo, Bristolské divadlo, Kostel Panny Marie Carmen, kulturní centrum, knihovna José Ingenieros a tradicionalistické centrum El Bagual. Město také přitahuje turistický ruch jako centrum stezky pevností (Huella de Fortínes), historicky známé jako „západní hranice provincie Buenos Aires“. Stezka pro koně dlouhá 100 km začíná ve Fort Paz a zahrnuje zbytky pevností postavených v 70. letech 19. století, aby odvrátily nájezdy domorodců.

Z působivého městečka Carlos Casares pojedeme směr Santa Rosa. Santa Rosa je město v argentinské Pampas, leží na východě provincie, na břehu laguny Don Tomás. Mezi městské památky patří čtvrť Fitte, pomník San Martín, Justiční palác, divadlo Teatro Español, Provinční muzeum umění a Zemské přírodovědné muzeum. Santa Rosa byla založena na západním okraji argentinských Pamp, v dosahu dvou různých přírodních prostředí: na konci pláně a na začátku země rozbitého údolí Pampy. Město zaujímá část dostředivé pánve se základnou v laguně Don Tomás, odkud stéká dešťová voda z okolí.

La Pampa je řídce osídlená provincie Argentiny, která se nachází v Pampách ve středu země. V 1604 Hernando Arias de Saavedra byl první evropský průzkumník, který dosáhnul oblasti – až v 18. století zde španělští kolonisté založili trvalé osídlení. Odpor místních domorodých obyvatel zabránil velké expanzi až do vlády Juana Manuela de Rosase. Neustalo, dokud Julio Roca dobyl poušť v 19. století. Území bylo rozděleno mezi důstojníky a ti postavili první argentinské osady. V provincii jsou pouze dvě hlavní řeky: Colorado („Červená řeka“) na hranici s provincií Río Negro a přes ni Salado („Slaná řeka“). Hladina Salada klesá, protože jeho přítoky v provincii Mendoza jsou odkloněny pro zavlažování. Zatímco většinou plochá, provincie také obsahuje hory jako Sierra de Lihuel Calel, kde lze pozorovat různé tvary terénu. Většina Sierra de Lihuel Calel je tvořena jedním typem vulkanické horniny, který chrlily starověké sopky. Puelches je vesnice v regionu Pampa a slouží jako správní centrum departementu Curacó s venkovskou oblastí rozšiřující se do departementu Lihuel Calel na jihu provincie. Národním výnosem z roku 1978 je považováno za geografický střed Argentiny. Kamenná značka označuje přesný střed. Přestože bylo založeno jako dobytčí město v tradiční zemědělské oblasti, hlavní hospodářskou činností je výroba soli a těžba. Název města odkazuje na původní obyvatele Puelche, kteří obývali oblast před příchodem argentinské armády. Do 40. let 20. století region vzkvétal, protože rostoucí tok řeky Salado umožňoval činnosti, jako je chov dobytka, rybolov a těžba. To skončilo, když byl tok řeky odkloněn západními provinciemi, což způsobilo významnou ztrátu povrchových vod v celé provincii. Z památek můžeme v regionu najít starou kapli Angel Custodio, postavenou místními obyvateli v roce 1963 z téměř výhradně kamene. Dalším představitelem místní historie je památník Ñancufil Calderón, jednoho ze zakládajících členů města.

Neuquén je hlavní město argentinské provincie Neuquén. Město a jeho okolí má více než 340 000 obyvatel, což z něj činí největší město v Patagonii. První obyvatelé oblasti se stěhovali podle ročních období, klimatických podmínek, množství potravy a zvěře. Oblastí soutoku řek Limay a Neuquén procházela jedna z nejvýznamnějších stezek využívaných obyvateli etnické skupiny Mapuche. Město je známé svými kulturními prostory, jako jsou muzea Gregorio Álvarez a Paraje Confluencia a Galerie umění Emilio Saraco. Nově postavené Museo Nacional de Bellas Artes se otevřelo v roce 2004. Muzeum představí jak národní tak mezinárodní umělce. Po celém městě lze také nalézt řadu historických památek z 20. století, jako je Fotheringham Crossing Pyramid ve čtvrti Sapere.

San Carlos de Bariloche, obvykle známý jako Bariloche je významným turistickým centrem s lyžařskými, turistickými a horolezeckými zařízeními. Kromě toho má mnoho restaurací, kaváren a obchodů s čokoládou. Jméno Bariloche pochází z mapudungunského slova Vuriloche, což znamená „lidé zpoza hory“ (vuri = vzadu, che = lidé). Lidé z Poya používali průsmyk Vuriloche k překročení And a dlouho ho drželi v tajnosti před španělskými kněžími. Poblíž se nachází největší lyžařské středisko v Jižní Americe a na jižní polokouli Cerro Catedral. Krásné pláže jako Playa Bonita a Villa Tacul jsou vhodné spíše pro opalování se. Pouze odvážní plavci se vydávají do studených vod jezera Nahuel Huapi, které má v létě průměrně 14 °C. Mezi turisty jsou také oblíbené aktivity jako je rybaření, rafting na divoké vodě, pozorování ptáků a trekking po stezkách v nedaleké horské divočině.

Město Esquel se nachází u potoka Esquel a je obklopeno horami La Zeta, La Cruz, Cerro 21 a La Hoya. La Hoya je známá jako lyžařské středisko s kvalitním sněhem. Národní park Los Alerces je 50 km severozápadně od města. Důležitou turistickou atrakcí je úzkokolejná železnice, známá jako La Trochita nebo jako The Old Patagonian Express podle knihy The Old Patagonian Express od Paula Therouxe. Se svými 402 km na délku je to údajně jediná provozovaná úzkorozchodná dálková trať a nejjižnější železnice na světě. Prvních padesát parních lokomotiv na olej vyrobila společnost Henschel & Son z Německa v roce 1922. Později bylo koupeno dvacet pět lokomotiv od Baldwin Locomotive Works of Philadelphia. Vlak zůstává autentický a v provozu díky úsilí týmu pracovníků Talleres Ferroviarios El Maiten, kteří několik dílů vyrábí ručně. Vlaky nyní jezdí jako turistický výlet mezi Esquelem a malou osadou Nahuel Pan, která se nachází na úpatí stejnojmenné sopky.

Chubutské město Río Mayo má po většinu roku drsné klima (první mrazy se vyskytují v březnu nebo dubnu), charakterizované prodlouženými, chladnými a extrémně nepřátelskými zimami s teplotou okolo -27 °C. Río Mayo nabízí provozování aktivit, jako je sportovní rybolov, jízda na koni, jízda na horském kole a pěší turistika.

Cueva de las Manos je jeskyně a komplex skalních maleb v provincii Santa Cruz, 163 km jižně od města Perito Moreno. Je pojmenován po stovkách maleb rukou nakreslených na skalních stěnách. Byly vytvořeny v několika vlnách mezi 7300 př.n.l a 700 n.l. Toto místo je některými vědci považováno za nejlepší materiální důkaz raných jihoamerických skupin lovců a sběračů. Místo je národní historickou památkou v Argentině a je na seznamu světového dědictví UNESCO.

V teto den se posuneme směrem k Las Horquetas. Prohlédneme si působivé obrysy laguny La Guitarra, které získala své jméno díky podobnosti tvaru. Cesta prochází pár desítek metrů od ní, rovnoběžně s řekou Las Dumas, která však není tak dobře viditelná, protože je asi o 200 metrů níže. Cesta stoupá přímo do svahu, podél širokého lesa. Od určité výšky jsou stromy osídlovány velkými lišejníky, v okolí známými také jako Barba de viejo (stařešinovy vousy), což dodává okolí magický aspekt.

El Chaltén se nachází v provincii San Cruz v jižní Argentině, nedaleko národního parku Los Glaciares. Největšími lákadly této lokality a jedním z důvodů existence tohoto města jsou skalnaté masivy Fitz Roy a Cerro Torre. Tyto majestátné a jedinečné skalní útvary přitahují každoročně obrovské davy turistů a horolezců. Zajímavý je samotný vznik města El Chaltén. V polovině 80. let, kdy byly politické vztahy mezi Argentinou a Chile velmi chladné a nepřátelské, se Argentina rozhodla založit v této řídce osídlené oblasti oficiální osadu, a důvod byl prostý: Na společné hranici mezi Argentinou a Chile o celkové délce více než 5600 km najdete místa, kde dosud nebyla definována přesná mezinárodní hranice. Jedním z takových míst je oblast jižně od Fitz Roy a Cerro Torre. Tak bylo v roce 1985 založeno město El Chaltén. V jazyce původního lidu Tehuel to znamená „kouřová hora“. Důvodem jsou téměř neustále přítomné mraky zakrývající vrchol Fitz Roy, díky nimž indiáni považovali horu za sopku. Pokud budeme mít dostatek času a energie, můžeme se krátkou tříhodinovou procházkou dostat z El Chalten do kempu pod Fitz Roy, případně stoupat další hodinku k ledovcovému jezeru Laguna de los Tres, kde se vám otevře úžasný výhled na samotný Fitz Roy a několik dalších blízkých vrcholů.

Tento krásný výroční den (tři roky od startu expedice) věnujeme vycházkám v působivé přírodě poblíž hory El Chaltén.

Ledovec Perito Moreno se nachází v národním parku Los Glaciares v jihozápadní provincii Santa Cruz v Argentině. Je to jedna z nejvýznamnějších turistických atrakcí v argentinské Patagonii. Ledová formace o rozloze 250 km2 je jedním ze 48 ledovců napájených jižním patagonským ledovým polem a toto ledové pole je třetí největší světovou zásobou sladké vody na Zemi. Ledovec Perito Moreno hrál hlavní roli při obraně území Argentiny v hraničním sporu s Chile. V posledních letech si získaly oblibu trekingové túry na ledě, které trvají od dvou do pěti hodin.

Národní park Torres del Paine byl hlasováním v National Geographic zvolen jako páté nejkrásnější místo na světě a podle TripAdvisoru byl ohodnocen jako osmý div světa. Jedná se nepochybně o nejkrásnější místo z celého Chile. V Torres del Paine se nachází hory, ledovce, jezera i řeky v jižní chilské Patagonii. Paine v jazyce Tehuelche znamená „modrý“, zatímco Torres znamená „věže“. Národní park Torres del Paine je jednou z jedenácti chráněných oblastí regionu Magallanes a chilské Antarktidy (spolu se čtyřmi národními parky, třemi národními rezervacemi a třemi národními památkami). Společně tvoří chráněné zalesněné oblasti asi 51 % území regionu. V Torres del Paine jsou výrazné tři žulové vrcholy pohoří Paine Massif. Jsou známé jako Torres d'Agostini, Torres Central a Torres Monzino. Mezi známá jezera patří Grey, Pehoé, Nordenskiöld a Sarmiento. Oblíbeným výletem je procházka údolím Francés, která trvá přibližně 10 hodin a má střední obtížnost. Případně jsou také oblíbené výlety k jezeru Pingo nebo na ledovec de Grey s výhledem na jezero.

Punta Arenas je hlavní město nejjižnějšího regionu Chile. Je to jeden z nejjižnějších přístavů na světě, který slouží jako vstupní město do Antarktidy. Punta Arenas byla původně založena chilskou vládou v roce 1848 jako malá trestanecká kolonie. Během zbytku 19. století rostla Punta Arenas co do velikosti a významu kvůli rostoucí námořní dopravě a obchodnímu cestování na západní pobřeží Jižní a Severní Ameriky. Město je zásobováno vodou z řeky San Juan. V okolí můžeme vidět kolonie tučňáků na ostrově Isla Magdalena, přírodní mořský park Ostrov krále Jiřího, kde je možné pozorovat velryby, hřbitov v Punta Arenas, katedrálu a kostel P. Marie Pomocnice, Cerro Mirador a rezervaci Magallanes s hezkým výhledem na Magalhãesův průliv.

San Sebastian byl osídlen původními obyvateli více než 12 000 let od doby, kdy se stěhovali na jih od pevniny. Dokonce i poté, co Argentina dosáhla nezávislosti, zůstalo toto území pod domorodou kontrolou až do tažení národa známého jako Dobytí pouště v 70. letech 19. století. Následovala evropská imigrace kvůli zlaté horečce a rychlému rozšíření chovu ovcí na velkých rančích v této oblasti. Ohňová země je posledním argentinským územím, které získalo status provincie, k němuž došlo v roce 1990.

Přírodní park Karukinka je obrovská soukromá přírodní rezervace v srdci chilské Tierra del Fuego. Bujné lesy, nádherná jezera, zvlněné kopce, tyčící se hory, velkolepé fjordy, sníh a led a bohatá flóra a fauna. To vše se zde nachází, ale ne všechno je snadno dostupné. Existuje několik dobře značených a dobře udržovaných turistických tras, které všechny začínají v blízkosti vstupu do parku. V parku se nachází svěží nedotčené lesy, údolí a potoky i hřebeny s monumentálními výhledy a to vše s absolutním minimem turistů. Karukinka nemá takovou infrastrukturu, jakou byste našli v jiném přírodním parku, ale v parku a poblíž u jezera Lago Blanco je několik chat a kempů. Na jih od Parado Russfin nejsou žádné čerpací stanice.

Ushuaia je hlavní město Ohňové země a nejjižnější město světa. Ushuaia se nachází v široké zátoce na jižním pobřeží Isla Grande de Tierra del Fuego, ohraničené na severu pohořím Martial a na jihu kanálem Beagle. Ushuaia se nachází zhruba 1100 kilometrů od Antarktického poloostrova a je jedním z pěti mezinárodně uznávaných antarktických vstupních měst. V blízkosti Ushuaia se nachází množství zajímavostí, kvůli kterým stojí za to přijet dříve. Například známý maják Les Eclaireurs. Les Eclaireurs je někdy zaměňován s „majákem na konci světa“ (Faro del fin del mundo), který proslavil Jules Verne ve stejnojmenném románu; ale Faro del fin del mundo leží asi 320 km východně od Ushuaia na ostrově Isla de los Estados. Dále se zde nachází národní park Tierra del Fuego a zátoka Lapataia. Do parku se lze dostat po dálnici nebo „vlakem konce světa“ (Tren del Fin del Mundo) z Ushuaii. V Ushuaii je také muzeum z dob anglického a argentinského osídlení, včetně let, kdy to byla vězeňská kolonie. V Ushuaii jsou k vidění také místní divocí ptáci, tučňáci, tuleni a kosatky.