Chile - Argentina

Tuto etapu vyjedeme ze Santiaga de Chile. Santiago je největší město Chile, a bylo založené v roce 1541 španělským dobyvatelem Pedro de Valdivia. Město má půvabné centrální jádro s neoklasicistní architekturou z 19. století. Panoramata města Santiaga utváří několik samostatných kopců a rychle tekoucí řeka Mapocho, kterou něžně lemují parky Parque Forestal a Balmaceda Park. Nad celým městem se majestátně tyčí vrcholky pohoří Andy. Ve městě zůstalo jen několik historických budov ze španělského koloniálního období, protože Santiago pravidelně postihují zemětřesení: Casa Colorada (1769), kostel San Francisco (1586) a Posada del Corregidor (1750) a katedrála na centrálním náměstí (Plaza de Armas). V centru Santiaga je Torre Entel, 127,4 metrů vysoká televizní věž s vyhlídkovou plošinou. Hned za městem uvidíme dalekosáhlé lány vinic.

Termas del Plomo jsou jednou z nejúžasnějších atrakcí. Nachází se ve Valle del Yeso, které se může pochlubit jedním z nejlepších výhledů v regionu. Díky svým barevným horám, blízkosti monumentálních ledovců i mokřadů se jedná o velmi rozmanitou oblast, která navíc umožňuje vychutnat si jeho jedinečnou flóru a faunu – hlavně pumy a lamy guanako. Jeho nazelenalá jezírka s teplou vodou, která nepřesahuje 28°C, jsou skvělým místem pro milovníky andské krajiny, turistiky a relaxace.

Třetí den cesty budeme mít možnost si prohlédnout malebné město Valparaíso. Zátoka Valparaíso byla pravděpodobně nejprve osídlena domorodci Picunche, známými pro své zemědělství, nebo lidmi Chango, kteří byli kočovníky oddanými rybaření a cestovali mezi dnešní Calderou a Concepcionem. Valparaíso zažilo rychlý růst během svého zlatého věku jako magnet pro evropské přistěhovalce, kdy bylo město známé mezinárodními námořníky jako „Malé San Francisco“ a „Klenot Pacifiku“. Mezi významné dědictví z jeho zlatého věku patří nejstarší burza v Latinské Americe, první dobrovolný hasičský sbor na kontinentu, první chilská veřejná knihovna a nejstarší nepřetržitě vydávané noviny ve španělštině na světě, El Mercurio de Valparaíso. V roce 2003 byla historická čtvrť Valparaíso prohlášena za světové dědictví UNESCO

Přes Socos přijedeme do působivého národního parku Llanos de Challe, který by vytvořen v roce 1994 s cílem chránit pobřežní pouštní rostliny Huasco. Flóra národního parku se skládá z více než 220 různých druhů, z nichž 14 je endemických a lze je nalézt pouze v oblasti Atacama. V parku se nachází pobřežní pouštní ekosystém, který tvoří stanoviště vzácných a krásných rostlinných druhů, včetně zranitelného druhu Bomarea ovallei, místně známého jako Lví dráp. Z fauny je zde jedním z hlavních chráněných zvířat Lama guanako (Lama guanicoe), největší divoký savec v Chile, který se dokáže přizpůsobit různým podmínkám prostředí a přežít extrémní povětrnostní podmínky, jaké se vyskytují v této oblasti. Velikost dospělých guanako může dosáhnout 1,70 metru na výšku a až 140 kilogramů hmotnosti.

Dopoledne můžeme strávit v Národním parku Llanos de Challe. Pokud budeme mít dostatek času, zajedeme se podívat i na Cerro Negro. Zde můžete vidět camanchacas, které se vyskytují na jeho svazích. Camanchacas jsou soubory mraků stratocumulus, které se tvoří na chilském pobřeží u nejsušší pouště Země, pouště Atacama, a přesouvají se do vnitrozemí. Na straně hor, kde se tvoří tyto mraky, je hustá mlha, která neprodukuje déšť. Vlhkost, která tvoří mrak, je příliš jemná na to, aby tvořila kapky deště. Ve zbývajícím čase můžeme případně navštívit ještě Playa Blanca (krásná pláž s bílým pískem) a Llanos de Challe (terénní deprese, odkud můžete ocenit výhled na flóru a faunu).

Z přístavního městečka Pan de Azúcar pojedeme přes Mano del Desierto do Atacamy. Mano del Desierto je ikonická socha ruky nacházející se v poušti Atacama v Chile, asi 60 km jižně a východně od města Antofagasta, na Panamerické dálnici. Leží mezi značkami 1309 a 1310 km na dálnici. Byla vytvořena, aby reprezentovala chabá lidská práva, kterými Chilané v minulosti procházeli. Sochu postavil chilský sochař Mario Irarrázabal a její přehnaná velikost prý zdůrazňuje lidskou zranitelnost a bezmoc.

Atacama, zvaná také Puna de Atacama, je nejsušší poušť na Zemi. Poušť se táhne 1000 km podél Pacifiku od jižní hranice horského státu Peru až do centrálních oblastí Chile. Místy zasahuje až 100 km do vnitrozemí k samému úpatí Západních Kordiller. Prší zde velmi zřídka. Je udáváno, že se v jejím středu nachází oblast (Calama, Copiapó, Antofagasta), kde podle měření v letech 1570 až 1971 téměř nepršelo. Atacama je typická extrémními teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den. Vzdušná vlhkost, která srážkami zásobuje východní část Jižní Ameriky, není schopna překonat extrémně vysokou bariéru And, a proto sem již žádné mraky nedoletí. Vláha se do pouště nedostane ani z oblastí východního Pacifiku. Důvodem je zemská rotace, která odklání mraky, pocházející ze studeného jiho-severního Peruánského oceánského proudu, zpět nad oceán a nikoliv nad pevninu.

Z národního parku Los Flamencos budeme pokračovat přes El Tatio až do národní rezervace Alto Loa. Los Géiseres del Tatio je vulkanická a gejzírová oblast v severní části Chile, v nadmořské výšce okolo 4200 metrů nad mořem. Je to nejvýše položené gejzírové pole na světě, počtem gejzírů největší na jižní polokouli a třetí největší na světě. Národní rezervace Alto Loa je chráněná oblast v provincii El Loa v regionu Antofagasta v Chile. Je to největší přírodní rezervace Chile. Klima je pouštní, s pouhými 3 mm srážek za rok a teplotami maximálně 25,5 °C a minimem 17,1 °C. Hlavním cílem rezervace je ochrana pramene řeky Loa a rostlinných a živočišných druhů závislých na říčním ekosystému v oblasti pouštního klimatu. V parku lze nalézt lamy Guanaco, majestátné kondory, nekonečně roztomilé ušaté viskačy a Pumu americkou. Spolu se svou původní flórou a faunou je Alto Loa domovem tří solných plání: San Martín nebo Carcote, Ascotán a Ollagüe.

V Atacamě se dále můžeme vypravit do Měsíčního údolí (Valle de la Luna). Najdeme na něm různé kamenné a pískové útvary, které byly zformovány větrem a vodou. Měsíční údolí nabízí působivou škálu barev a textur, které vypadají podobně jako povrch Měsíce: vyskytují se v něm vyschlá slaná jezera, kde soli tvoří bílou krycí vrstvu půdy, slané homole, které vypadají jako uměle vytvořené sochy i velké množství jeskyní. Po západu slunce obloha přechází z růžové barvy do fialové a nakonec černé, zatímco vítr vane tajuplně mezi skalami. Valle de la Luna je součástí Reserva Nacional los Flamencos. Byl zde mimo jiné testován prototyp pro Mars rover kvůli suchým a extrémně nepříznivým terénům. V blízkosti San Pedro de Atacama je také Licancabur, pozoruhodná sopka, z historických památek se zde nachází pevnost Quitor (Fort Quitor), opevnění postavené lidmi Atacameño ve 12. století. Dále se v blízkosti v poušti Atacama nachází také termální prameny Puritama Salar de Atacama i Valle de la Muerte (Údolí smrti): údolí, kde se to hemží gigantickými dunami a skalami.

V Atacamě dále navštívíme lagunu Chaxas, která je součástí národní rezervace Los Flamencos v Salar de Atacama, a je ikonická svými růžovými plameňáky. Tato oblast se skládá ze dvou solných plání: Salar de Tara, která se nachází 120 kilometrů východně od San Pedro de Atacama a 440 kilometrů severovýchodně od Antofagasta, a Salar de Aguas Calientes, dosahující nadmořské výšky až 4860 metrů nad mořem. Salar de Tara bylo dříve vyplněno jezerem, které pokrývalo 200 čtverečních kilometrů oblasti a zanechalo výrazné břehy. Salar de Tara poskytuje stanoviště pro různé vzácné a ohrožené druhy volně žijících živočichů: například viskača jižní, lama vikuňa a nandu darwinův. V blízkosti jsou také solná plošina Pujsa, laguna Miscanti a Cerro Miscanti. Salar de Pujsa je solná pláň s maximální nadmořskou výškou 4 585 metrů nad mořem a je považována za nejizolovanější úsek v rezervaci. Ptáci, kteří migrují přes polokoule, využívají solnou pláň a okolní pevninu jako místo pro zastávku. Tato oblast zahrnuje lagunu Miscanti a lagunu Miñiques, která se nachází na úpatí hory Cerro Miscanti a sopky Miñiques – dvě sousední altiplanické laguny v nadmořské výšce 4 200 m (13 500 stop). V poušti Atacama na jihu se také nalézá kráter Monturaqui o průměru 350 až 460 metrů, vytvořený dopadem meteoritu.

Hraniční přechod Paso de Jama je mezinárodní vysokohorský průsmyk v nadmořské výšce 4283 metrů nad mořem. Je to nejsevernější silniční hraniční přechod mezi oběma zeměmi. Na chilské straně silnice dosahuje nadmořské výšky 4832 metrů nad mořem. Po překročení hranic do Argentiny pojedeme malebnou krajinou směrem na jihozápad. Hvězdnou atrakcí slavného argentinského vlaku do oblak (Tren a las Nubes) je mohutný viadukt Polvorilla (Viaducto de la polvorilla). V nadmořské výšce 4220 metrů je viadukt z 20. století nejvyšším bodem železniční trasy a poskytuje nádherný výhled na okolní Andy. Možná se naskytne i možnost svézt se krátkým úsekem původní železnice do oblak mezi San Antonio de los Cobres a viaduktem Polvorilla. Zpáteční jízda trvá cca dvě hodiny. V blízkosti jsou také malebné vesnice Campo Quijano a El Alfarcito.

Quebrada de Humahuaca je úzké horské údolí nacházející se v provincii Jujuy na severozápadě Argentiny. Název quebrada (doslova „rozbitý“) se překládá jako hluboké údolí nebo rokle. Své jméno získalo podle Humahuaca, malého města s 11 000 obyvateli. Region byl vždy křižovatkou hospodářské, sociální a kulturní komunikace. Bylo osídleno již nejméně 10 000 let, od doby osídlení prvních lovců a sběračů, což dokládají značné prehistorické pozůstatky. Údolí bylo později karavanní cestou pro říši Inků v 15. století a také dějištěm mnoha bitev španělské války za nezávislost. Quebrada de Humahuaca byl v roce 2003 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, a to jak kvůli pestrobarevné horské krajině, tak kvůli historické cestě pro karavany Inků procházející regionem. Jedním z nejkrásnějších přírodních výjevů této oblasti je Cerro de los Siete Colores (hora sedmi barev). Její jedinečná barevná škála je výsledkem složité geologické historie včetně mořských sedimentů, pohybů jezer a řek vyvýšených pohybem tektonických desek. Kromě obecně známého jména, které tato barevná hora nese, ji místní obyvatelé města Purmamarca nazývají také „hora sedmi sukní“. Důvodem tohoto druhého jména je podobnost mezi barvami hory a barvami tradičních dlouhých sukní, které nosí andské ženy. Tento úchvatný přírodní výjev se skládá ze sedmi různých barev, z nichž všechny pocházejí z různých typů hornin, které se vytvořily během různých časových období. V blízkosti se nachází také Serranía de Hornocal, což je pohoří s unikátní vápencovou formací zvanou Yacoraite, která se rozprostírá od Salty v Argentině přes argentinskou Quebradu de Humahuaca a poté přes bolivijské Altiplano do Peru a také silniční síť tvořenou předinckými cestami Qhapaq Ñan zapsané ve světovém dědictví UNESCO.

Salta, hlavní město stejnojmenné provincie v severozápadní Argentině leží v zářivě zeleném údolí Andských hor Lerma, na horním toku řeky Salado. Město bylo založeno v roce 1582 jako San Felipe de Lerma. Navzdory škodám způsobeným zemětřesením se zachovalo mnoho městských koloniálních budov, včetně katedrály, a v mnoha moderních budovách je také použita architektura v koloniálním stylu. Obchodní význam města pochází z koloniálních dob, kdy bylo dějištěm velkých pasteveckých trhů. Salta také nabylo na významu jako centrum archeologických výzkumů Inků a dalších předkolumbovských indiánských kultur. Pokud nám zůstane čas navíc, můžeme navštívit Thermas del Rio Jordan. Je to příjemná několikakilometrová procházka s velkým převýšením. Tyto horké prameny jsou stále velmi panenské a okouzlují návštěvníky svou přirozenou přitažlivostí. Můžeme také vystoupat na kopec Cerro San Bernado, který dominuje hlavnímu městu provincie a nabízí monumentální výhledy na celou provincii Salta.