Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život. Letošní druhá část cesty odstartovala v Africe a je za námi několik etap této části výpravy. Podle reakcí a dotazů je patrné, že veřejnost zajímá, jak to na palubě Trajdy (T815) chodí a jaké jsou názory a pocity lidí, kteří se stali členy týmu TKS2. I proto jsme se rozhodli pro tuto rubriku, ve které se čtenář dozví něco dalšího ze zákulisí, a to očima i slovy členů výpravy.


Monika Wildnerová


Ahoj, jmenuji se Monika Wildnerová. Jsem z Šenova u Ostravy a v Ostravě vlastním malou kosmetickou kliniku. Jsem vdaná. Syn i manžel jsou již dospělí a samostatní 😊 a společně sdílíme lásku k cestování. Zatímco naši 3 psi a 3 kočky moc samostatní nejsou a zejména kočky to mají s cestováním dost na štíru, takže někdy to vyjde i tak, že cestovat musím sama. Což mi úplně nevyhovuje, protože jsem typ, který potřebuje aktuální prožitky s někým jednoduše sdílet. Poslední dobou intenzivně přemýšlíme o tom, že bychom časem na nějakou dobu vyměnili domek se zahradou za domek se čtyřmi koly a nechali se unášet světem podle hesla „Ve světě je tak krásně, není důvod sedět doma.“ 😉


Jak bys s odstupem času zhodnotila svou účast na expedici?


Asi trochu jako omyl. Omyl z mé strany. No … pokusím se to trochu vysvětlit.

Opravdu velmi rádi všichni doma cestujeme. Kdykoliv čas a finance dovolí, mizíme do daleka i blízka sbírat dojmy a unikat ze stereotypů. Cestujeme sami, bez organizovaného zázemí. Je pro nás důležitá svoboda a máme potřebu spolurozhodovat a ovlivňovat jak samotný cíl cesty, tak život strávený na cestě. V době uzavření provozoven díky Covidovým opatřením jsem měla najednou času mnohem více a současně jsem zvládala psychicky celou situaci jednoduše lépe někde v cizině než doma. Projekt TKS2 mi přišel jako výborné řešení. Nepochybovala jsem o tom, že se bude jednat o dobrodružnou cestu. Do Afriky jsem nejela poprvé a mám tento kontinent opravdu velmi ráda ve všech směrech. Očekávala jsem, že se budeme pohybovat po netradičních cestách, hodně mezi místními obyvateli, a rozhodně hodně v přírodě.

Uganda, což byla hlavní země mé etapy, vlastně mých dvou etap, nabízela navíc v jarních měsících výrazné slevy na vstupy do většiny svých národních parků. K tomu je tady ta momentální možnost navštívit národní parky téměř bez přítomnosti dalších turistů. Což mi přišlo jako splněný sen cestovatele po přírodě. 😊 Jako žena jsem ale opravdu podcenila „úzké sepjetí“ tohoto typu cestování se samotným dopravním prostředkem – tedy s Trajdou.

Trajda je pro toulky světem výborně vybavená a vlastně k životu kdekoliv už kromě ní nic nepotřebujete. Znamenalo to pro mě méně dobrodružství a méně adrenalinu, než jsem vlastně čekala. Na můj vkus jsme trávili příliš mnoho hodin pouze za okny auta, péčí o auto a společným vařením u auta. Což asi mužským cestovatelům takovou potíž nečiní 😉 Já jsem utekla ze stereotypu doma do stereotypu na cestě. A čím déle to trvalo, tím smutnější jsem z toho nakonec byla. Bohužel, vnímat Afriku – a vlastně jakékoliv místo – jen takto „zpovzdálí“ mi nestačí. Mívala jsem pocit, že mám krásu na dosah, a přitom vlastně tak daleko. Stačilo by mi ke štěstí projít častěji kus místní přírody pěšky, koupat se v místních řekách nebo pod vodopády, toulat se bezcílně po místních trzích, ochutnávat africká jídla, navštívit místa, která znají a navštěvují hlavně místní obyvatelé … jednoduše splynout.

Své potřeby jsem se nakonec naučila řešit podvečerními procházkami po okolí, po zakempování auta. V rámci výpravy s TKS2 panují jistá zakotvená pravidla, která jsou zcela pochopitelná z pohledu stálého týmu, mají své opodstatnění organizační, finanční a řekněme i marketingové. Předem jsem je neznala a na místě pro mě bylo dost těžké se s nimi sžít.

Jezero hrochů.


Na co nejraději vzpomínáš?


• Na chvíle strávené dlouhým trekem v překrásné přírodě NP Bwindi s cílem dojít ke gorilám.

• Na nečekaně mohutný, charismatický a dunivý vodopád v NP Murchinson Falls.

• Na mnohem menší, schovaný, ale zato koupací vodopád Amabere waterfalls.

• Na ugandské ovoce – na to nyní v ČR vzpomínám opravdu s velkou touhou 😊 😊 … a na skvělou rýži se zkaramelizovaným banánem, kterou nám kolega připravil k snídani a kterou prostě doma udělat nedokážu.

• Na obě poměrně dlouhé příhody se zapadlou Trajdou, které byly psychicky trochu náročné, ale akční a rozhodně ne nudné. 😊 A zejména na pomoc místních obyvatel, jejich nečekanou sílu, šikovnost a nezřídka ochotu obětovat jediné boty a šaty, které mají … Nesmírně mile mne překvapil a vlastně i dojal pán, který nám po naší informaci, že už nám došly všechny zásoby jídla, přinesl plnou náruč zeleného „listí“ připomínajícího české kopřivy. V Ugandě se používá zejména jako příloha, podobně jako se v ČR používá špenát.

• Na velmi čistou, prostornou, horkou sprchu s neafricky silným proudem vody v kempu nad Lake Manyara, která byla ve srovnání s běžným standardem sprchování opravdovým luxusem a daly se pod ní snadno umýt i vlasy 😉 😊

Murchison Falls /Uganda

Výhled na Murchison Falls ve stejnojmenném parku /Uganda.


Máš pocit, že tě expedice něco naučila? Pokud ano, tak co?


Že starý pes se novým kouskům možná naučí, ale trvá to a bolí to 😉😊


Přinesla ti účast na expedici něco dalšího?


Ano. Odpověď na mou čím dál naléhavější interní otázku, zda jsem schopna obětovat pohodlí pevné střechy nad hlavou za možnost strávit na cestě a v přírodě delší dobu. Uvědomila jsem si naplno, že jsem nomádský typ, časté změny prostředí a svobodu pohybu potřebuji. Takže se vrhneme za pár let do světa života na kolech, pokud zdraví dovolí.

Mlžný opar v kráteru Ngorongoro /Tanzanie.


Kdybys teď (s aktuálními zkušenostmi) potkala svoje “já” chvíli před expedicí, co bys sama sobě poradila? Co bys sama sobě poradila, co se týče balení na expedici, přípravy, očekávání, vnímání, přístupu, čehokoli dalšího?


Řekla bych si: nechej doma 3/4 přibalených léků i strach z toho, že za každým keřem číhá malarický nebo žlutozimničný komár 😊 Přiber si teplé prádlo – vzpomeň si na rady babiček! Afrických 15°C a českých 15°C je obrovský rozdíl a ať si říkají fyzici co chtějí! Veškerou techniku nacpi do nepromokavých obalů a izoluj od prachu. Uvědom si, že smyslem této cesty je život v autě, stáhni si tedy svahilsko-český offline slovník a recepty z jednoho kotlíku, ať se něco naučíš a nebuď protivná.


 

Děkujeme za rozhovor 🙂

Tým TKS2



Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *