Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život.


Tomáš Kadubec


Tom se k týmu připojil loni, a to na etapu, která měla projet Turecko a Gruzii. Plány se ale díky výskytu nového typu viru změnily, a tak se Tomáš stal členem #TKS2 na pět měsíců. Nejen jeho cestování v době korony je možné shlédnout v deseti dílném seriálu Tatra kolem světa 2, který vznikl pro Prima ZOOM.

“Tomík dělá rád co ho zrovna baví a stejně se i živí – od používání palných zbraní až po mačkání klávesnice, práce hlavou i rukama mu není cizí. Mluví jazyky více než má prstů na manos, když se počítají i ty jazyky, co se z jedniček a nul skládají. Má rád všemožné sporty, rád si zahraje šachy, nějakou tu video-hru a tak vůbec. Má rád duhy (nejlíp duhy), jednorožce, útočné helikoptéry apache, dlouhé procházky po pláži, alkoholy, sarkasmy, debilní humory a dlouhé zimní spánky. Chcete mě? 😁


Jak bys s odstupem času zhodnotil svou účast na expedici?


Nejlepší výlet na měsíc do Gruzie, který se rozvinul v tříměsíční poznávání Turecka a míst, kam bych se normálně nejspíš nepodíval, následované skoro dvěma měsíci v Íránu. Místa a lidi, kteří se mi vpálili do paměti, bych za jiných podmínek nepotkal a nepoznal, za to jsem nesmírně rád. Každý den byl kompromis mezi plánem a realitou věcí, já si to však užíval. Za daných podmínek té doby se jednalo o unikátní a nezapomenutelný zážitek. Pomohlo mi to utéci od pakárny jménem covid a ze svazující náruče národa, který se často v nesprávných momentech snaží být papežštější než papež a užívat si tak relativní svobody na cestě, kdy skoro celý svět zavíral dveře.


Na co nejraději vzpomínáš?


Je těžké „vypíchnout“ to nejlepší. Objevování krásné přírody, která byla místy opravdu panenská? Potkávání milých a statečných lidí, kteří se nebáli přijít za cizincem v době, kdy všichni cizinci představují „zvýšené riziko“? Poznávání kultur a zvyklostí o kterých má člověk jen zprostředkované informace? Ochutnávat všemožná jídla, jejichž příprava by mě jen tak nenapadla, a ještě hůře bych na ně sháněl v Evropě ingredience? Je toho zkrátka hodně. Já jsem člověk, co miluje přírodu a zvířata (obzvláště nejlepší přátele člověka – K9) a když jsme u těch zvířat, tak jsem velmi vodní živočich. Jakékoliv těleso vody ve mně vzbuzuje radost, takže moře, jezera patří k těm dobrým vzpomínkám. Plavání se želvami, která má velikost hlavy míče na házenou a funí jako býk, v perském zálivu je taky zážitek! A co teprve vodopády! Skočit si pěkně do tůně u vodopádu nebo přímo z vodopádu?! To se povedlo, tenkrát poprvé a rozhodně ne naposledy.


Máš pocit, že tě expedice něco naučila? Pokud ano, tak co?


Každá pozitivní zkušenost v člověku něco zanechá. Ta na první pohled negativní však ještě víc a i ta se časem stane většinou pozitivní, záleží na přístupu a nastavení mysli. Co mě expedice naučila? Že všude na světě jsou dobří a špatní lidé. Ti, kteří chtějí pomáhat a ti kteří chtějí škodit, stavět a ničit. Nezáleží na tom, v jakého boha věří, jaké je jejich státní uspořádání, jaké jídlo jedí, kde a jak spí či jaký mají v kůži pigment. A když má člověk otevřené srdce a chce lidem pomáhat, tak se tito lidé přitahují. Každý dobrý skutek se nám po cestě někdy vrátil a dával ti sílu vyrovnat se s těmi nepříjemnými. Takže TL&DR verzeco mě expedice naučila? Shrňme to krátkým mottem: „Svět patří těm, co se z něho nepose*ou“ 🙂

Tomáš Kadubec během pauzy od vyprošťování Trajdy zapadlé na solné pláni /Írán 2020.


Přinesla ti účast na expedici něco dalšího?


Větší respekt vůči svobodě, kterou v ČR máme nebo jsme měli. Pod nedávnými tlaky i během cesty jsem si uvědomil, jak je tato hodnota důležitá. Některým lidem stačí říkat, co mají dělat a oni to dělat budou. Nebudou se ptát na otázky, proč to dělají, hlavně když mají „svůj klid“, pak jsou tu ti, kteří svobodu potřebují jako kyslík a bez ní umírají. V posádce, co zůstala na palubě Trajdy, se sešla většina těch druhých. Při konfrontaci s režimy, kde je svoboda často potlačována si člověk uvědomí, jak a za jakých podmínek chce a nechce žít. Co mi výprava přinesla? Posílala mé odhodlání dostupnými prostředky za svobodu v mém dosahu bojovat. Zní to nabubřele? Asi jo, ale když je to pravda, mazat to nebudu.


Kdybys teď (s aktuálními zkušenostmi) potkal svoje “březnové já” chvíli před expedicí, co bys sám sobě poradil? Co bys sám sobě poradil, co se týče balení na expedici, přípravy, očekávání, vnímání, přístupu, čehokoli dalšího..?


Na expedici jsem se balil na 14 dní, a až na nějaké spotřební drobnosti jsem po dobu skoro pěti měsíců nic jiného nepotřeboval. Takže sám sobě bych řekl, nekupuj blbosti, co nepotřebuješ. Nakonec ty sám skončíš ve vlastnictví věcí, o kterých si myslíš, že sám vlastníš. Jo, sorry Chucku, trošku jsem ti tady vykradl klub rváčů, ale ty mi promineš. Člověk se až diví, jak málo vlastně k životu potřebuje. K věcem a k lidem přistupuj s otevřeným srdcem a myslí, ne všechno, co se ti zdá na první pohled špatné tak opravdu je. Umět dobře pálit alkohol je fakt dobrý umět 🙂 Piš si detailněji deníček a nevybodni se na to v půlce, sakra. Nepropadej svému ADHD!


Plus otázka navíc: Dá se v perském zálivu prát prádlo na 40 °C?!


Ano, samozřejmě dá, jen byla hned naproti nám rafinerie a sekuriťákům, co nás kontrolovali, by se to asi nelíbilo, a to i kdyby si použil ekologické mýdlo, které jsme na praní měli! A to nemluvím o divokých koních, co by ti určitě ukradli trenky, protože prostě můžou 🙂

Divoký kůň, Perský záliv /Írán 2020.


 

Děkujeme za rozhovor 🙂

tým TKS2



2 Comments

avatar

Ten kůň určitě něco provedl, podle jeho výrazu! 😁

avatar

Ne,ne, ten kůň tě chtěl kousnout😄

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *