Tvar

POJEĎTE V TOM S NÁMI

Expedice kolem světa, které se můžeš účastnit

Neobyčejná expedice kolem světa, které se můžete sami přímo zúčastnit a stát se tak legendou.

Aktuality

Čtyři týdny po nehodě – stále v Pamíru

30 září, 2024

Dne 5. 9. 2024 došlo ke zřícení expedičního vozu projektu Tatra kolem světa 2 v Tadžikistánu. Po čtyřech týdnech vyprošťovacích prací ...se stav vozu stabilizoval, aby nedocházelo k dalšímu poškození, ale vůz je stále v Tadžikistánu a hrozí, že tam i zůstane. Aby tomu tak nebylo, projekt TKS2 vyhlásil dobročinnou sbírku na portálu Hit hit na záchranu a financování přepravy vozu do ČR: https://www.hithit.com/cs/project/13016/tatra-kolem-sveta-2-pomozte-dostat-expedicni-tatru-domu

Po samotném vyproštění a postavení Tatry na kola započala oprava a snaha o zpojízdnění vozu. Z České republiky dorazil týmový technik Míla Kýček, který měl pomoci připravit vůz tak, aby v nouzovém režimu byl schopen překonat velmi náročný úsek do Dušanbe. Zde by mělo dojít k velké a důkladné opravě a přípravě vozu na přesun do České republiky.

„Na autě se udělala komplet vzduchařina, která se poničila při samotném vyprošťování, tedy nové dva okruhy brzd, ovládání vzduchového podvozku. Vyměnily se manžety, překontrolovalo se brzdové obložení, ložiska, a samozřejmě před prvním nastartováním motor a veškeré úniky oleje do motoru a z motoru. Bylo tam několik dalších porušených hadic na vzduchu i na palivové soustavě. Pokusili jsme se zpevnit samotnou nástavbu, ale byl to nadlidský výkon. Zítra bychom chtěli vyjet z tohoto obtížně dostupného terénu, vše znovu překontrolovat a následně dojet do Dušanbe a tam auto kompletně připravit na další cestu,“ shrnuje úspěchy posledních dní mechanik.

Bohužel, samotné opravy a vyprošťovací práce v Pamíru projekt stály několik stovek tisíc korun, a i když po zveřejnění o nehodě projekt podpořili desítky lidí a firem, potřebuje k přemístění Tatry do České republiky dalších minimálně 600 000 Kč. Proto se projekt rozhodl vyhlásit veřejnou sbírku corwdfundingovém portálu Hit hit, a požádat širokou veřejnost o pomoc s návratem vozu do ČR. Jak ve sbírce avizuje, tato částka bude investovaná do samotného návratu, aby pak technici a profesionálové rozhodli o tom, zda je technicky vůbec možné auto dát do takového stavu, aby bylo stejně bezpečné pro posádku, jako před havárií. Pokud by nebylo možné vůz opravit, bude projekt TKS2 muset vyhodnotit možnost stavby nového vozu TKS2, který by dokončil expedici. V nejhorším případě i zvážit ukončení celého projektu.

Nyní tým TKS2 a Tatru čeká velice nebezpečná a náročná cesta do Dušanbe, která vede asi tři sta kilometrů dlouhým úsekem, kterému místní přezdívají cesta smrti, protože na této úzké cestě s hlubokým srázem, někdy přes sto metrů, každoročně umírá několik desítek řidičů. Technický tým vozidlo připravil nejlépe, jak to jen bylo v polních podmínkách možné, aby byla jízda pro všechny bezpečná a neohrožovala ostatní účastníky provozu. Celkový úsek sedm set km zabere cestovatelům dle jejich odhadů padesát až sedmdesát hodin, i s menšími poruchami, které se po cestě pravděpodobně objeví. Po příjezdu do Dušanbe nastane vyčkávání a shánění potřebných financí, aby záchranná akce mohla pokračovat a auto bylo dopraveno domů. číst více

Z deníku - 23. 9. 2024

23 září, 2024

Květinová alej. Pokaždé, když odcházím ze svého nemocničního pokoje, z jedné z šesti nemocničních budov, jdu po necelý metr širokém c... číst více

Z deníku - 14. 9. 2024

19 září, 2024

Hrozně to letí, už jsem to přes týden, co se nehoda stala. Už je to více než týden, co všichni odlétli do České republiky. Auto je vytaž...ené a mimo ohrožení. Nikdo tu není. Každé ráno přicházely vždy desítky lidí a cvrkot. Teď jsem tu sám. Sedím v nástavbě na přední sedačce a cosi zašramotilo, znělo to jako plch na půdě.

„A hele, nejsem tu sám - Leopold!“ zpoza sedačky vykoukla kočka, tedy spíš kotě. V puse měla kus guláše, který se rozprskl o strop, když jsme se převrátili. Nerušeně si ho dojedla a pak se producírovala po autě.

Dnes se pustím do třídění a porovnávání věcí v ředitelně. V policích bylo úhledně naskládaných patnáct beden s různými věcmi. Po převrácení Tatry byli všechny police vytržené, krabice vysypané, stůl i postel utržená. Prodíráním těch všech věcí jsem si chvilku připadal jako popelka co třídí hrách a brambory. Ale spíše mi to připadalo jako cestování v čase. Všechny tyto bedny s Tatrou jedou od startu a vždy se tam něco „důležitého“ založilo. Něco na památku nebo co by se mohlo hodit. Tříděním a prohlížením těch věcí jsem si znovu vybavil téměř všechny etapy za posledních pět let.

Děduška přicházel k autu: „Vaditěl, vaditěl - čaj, pojď piť“. Roztáhl ubrus, na něj dal termosku s čajem, čerstvý chleba a svačinu. Povídali jsme si. Děduška bydlí tady na kopci. Za domem má půl hektaru políčka ve svahu, které jsem mu Tatrou trochu rozoral. Dole u řeky má hektar pole na obilí a nechává tam pást krávu. Dvakrát denně jí musí přehodit kolík jinam, protože za půl dne sežere vše kolem háku zabodnutého do země. Má tři krávy a sedmnáct ovcí. „A kde máš ty ovce?“ ptám se. „Na pastvě!“ odpovídá s klidem. „Kde na pastvě?“ zajímám se znovu, protože všude jsou jen kameny a štěrk. „Na jaře si je vezme na tři až čtyři měsíce pasáček a stará se mi o ně. Mám sedmnáct ovcí.“ „A kolik mu za tu pastvu platíš?“ jsem zvědavý. „No, platím mu vcelku hodně, je to dobrý pasáček. Za ty tři měsíce mu dávám sto dolarů.“ „Hmmm,“ pokyvuji hlavou a přemýšlím kde, naposledy jsem byl, kde by si někdo za den vydělal jeden dolar…

Dědula je čipera, sice pořád křičí, i když je metr ode mě, a pořád něco vypráví. Myslím, že v Pamíru na výletě byl i spisovatel Hrabal, který se tu inspiroval ke psaní Postřižin - nedivím se. Dědula je dopravdy akční, obzvláště na to, že mu je sedmdesát dva let. Minimálně dvakrát denně chodí dolů k řece (převýšení sto padesát metrů), převázat krávu na jiné místo nebo pak ji odvést domů. S počty nebo číslovkami je to u něj horší - jednou je jeho ženě šedesát sedm, druhý den 7sedmdesát čtyři. Ale říká, že má čtyři děti, nejmladšímu je dvacet dva let a studuje v Dušanbe. Než šel do důchodu, byl řidič u geologů. Vrtali a sbírali vzorky hornin a posílali je k rozboru.

Jak přebírám celé auto, každý den mu dávám hromadu věcí, které už nebudu potřebovat, nebo mu podle mě udělají větší radost než mě. To proto, aby byl vesmír v rovnováze - za to všechno jídlo a čaje, co mi nosí. Dal jsem mu i spoustu čajů a maté z Argentiny. Děduška si co chvíli ubalil zelený tabák do nastřihaných pruhů novin. Kouří často. Nicméně nejen, že podoba tabáku silně připomíná maté, ale i vůně je zvláštní. Děda si postěžoval na bolavé koleno, tak sem mu nabalil hromadu mastiček na koleno. Na konci dne, než jsem odešel, jsem vyšramotil krabičku doutníků Cohiba, co mi dal Petr Kolář ještě v Patagonii. Podal jsem mu jeden do folie zabalený doutník. Rozbalil si ho, chvilku k němu čichal, a pak se do něj pustil. Bylo vidět, jak ho zaskočilo, jak to chutná jinak.

Začínám být jako tádžik. Žádný alkohol, ani káva. Žádná sprcha, žádná zábava, žádný internet. Jen suchý vítr, výhledy na spoustu práce, všudypřítomný prach a špína. A přemýšlení o životě, o budoucnosti mé i projektu TKS2. Jsem moc vděčný za to, že se nikomu nic nestalo, že žiji a že projekt měl možnost inspirovat, změnit a "nakopnout" stovky lidí, než skončil v této podobě. Viděl jsem v tom, co jsem dělal, smysl a poslání. Popravdě, když se ohlédnu na svůj život zpět, kdy jsem uměl před dvaceti lety vydělat několik milionů za rok a necítil jsem se tak naplněný, jako když dělám na projektu pětkrát více než tenkrát a nemám z toho nic. Prostě si jen při tom úklidu a opravách mrmlám a přemýšlím. A buď za mnou přijde děduška, nebo místní děti anebo kočka. Přemýšlím o té rovnováze mezi děláním prospěšných věcí jen pro sebe a děláním prospěšných věci pro ostatní.

Uvnitř se sem tam objeví smutek, když tu sedím v přítmí vzadu v rozmlácené a nepojízdné Tatře. Opravdu nevím, co bude dál. Ale není to nějaký drastický smutek, většinou převládá vděk. Vděk za to, že jsem přežil, já i ostatní, kteří jsou super lidi. Je to další takové nakopnuti a utvrzení v tom, jak je život křehký. Takováto chvíle krásně umocní ten rozdíl mezi malichernostmi a důležitými věcmi. Ne, že by ve mně nebylo dost lásky a vděku, ale nějak mě to posunulo o kus dál. Cítím vděk za samotný život. I když jsem se více jak týden nemyl a používám latrínu u dědušky na záchodě. Cítím tu lásku ke všem tady i doma, kterří nám posílají energii a přejí nám to nejlepší. Cítím vděk a lásku ke všem, kdo nám v tyto těžké chvíle pomáhají zvládnout a jsem za ně moc rád.

Krize posouvají lidi. V krizích poznáváš pravý charakter lidí. O to víc mě mrzí, když se přes to všechno ke mně dostane nějaký atak, útok, urážka. Nejdřív jsem cítil hroznou zášť a nespravedlnost, pak jsem cítil lítost. A pak jsem si uvědomil, že se mě to netýká. Že to, co vysíláme k jiným lidem se nám vrací desetkrát, a že mám vždy volbu koukat jiným a lepším směrem. Ne tam, kde odkud příchází jen negativita, zášť a pohrdání, ale tam, kde je pozitivita a vzájemná pomoc. V tom je naše svoboda - svobodu máme v tom, kam budeme zaměřovat svou pozornost, a jestli budeme podporovat věci, které nás dělají šťastnými a naplňují nás.

Já vidím své posláni, svou povinnost v tom, odvézt Tatru zpět do České republiky. Je tu miliarda překážek a nekomfortu a miliarda důvodů, proč se cítit nešťastně a proč být nasraný, nenávistný a negativní. Jde to mimo mě. Každý den se posunu o kousek dál k cíli a i když to jde pomalu a cíl je daleko, mám radost, že to jde… Moc dobře si uvědomuji, když jsem tu v naprosté samotě kdesi v pustině, že jediný, kdo mě může zradit jsem já sám, má psychika. To, že bych se zlomil, nebo by mě to zlomilo. Je to mimořádné vykročení z komfortní zóny, ale uvědomuji si, jak mě to na druhou stranu posiluje. Jak mi to dává energii a sílu.

Teď zaklepala babuška na dveře v nemocnici u mého pokoje a nabídla mi kompot. Vzápětí přišla sestřička a přinesla mi pohanku k večeři. U toho filozofování a probírání se věcmi jsem se pomalu přemístil na své nemocniční lůžko a nechal se opečovávat, pokud to tak mohu říci. Život je takový, jaký ho chceme vidět a jaký ho chceme žít. Chci být šťastný, chci žít krásný život, a proto ho tak žiju. Mám volbu jako každý a vybral jsem si tuto cestu.

Dnes to byl tedy uklízecí a filosofický den, v němž se zas tolik věci neposunulo. Ale podařilo se mi koupit letenku pro technika Mílu, přeházet a roztřídit věci uvnitř auta a opravit unikající naftu. Takže hádám, že jsem si tím filosofováním vědomě chtěl udržet optimismus, klid a nadhled - nechtěl jsem se přiblížit pocitu beznaděje, smutku, ani zoufalství.
číst více

Z deníku - 13. 9. 2024

16 září, 2024

Špatně jsem spal. Asi v jednu hodinu jsem se vzbudil po dvou hodinách spánku a asi tři hodiny koukal do stropu. Ráno v šest mě vzbudila hádka... na chodbě. V sedm jsem se vykopal ze své drátěné postele s matrací ze slámy.

Babička ze sousedního pokoje se na mě upřímně směje každé ráno a ptá se: „Tak jak?“ Říkám, že dobře, ale ještě ne úplně. „Každé ráno se za tebe modlím k bohu, aby bylo líp a vše se ti vydařilo.“ Dal jsem si levou ruku na srdce, jako to tu dělají všichni, jako gesto vděku a pokory při poděkování a nebo při podávání ruky. Řekla k bohu, ale ne k alláhu. Nechtěl jsem se ptát. Na ruce má velký prsten s modrým kamenem. Prý je z Afghánistánu.

Jdu z nemocnice k Tatře. Je to asi něco přes kilometr a stoupáním skoro sto dvacet výškových metrů. Pěkná rozcvička. Většina lidí je už kolem auta. Přijdu a všechny pozdravím „salam alejkum“ a každému podám ruku. Je to prostě zvyk. Po asi patnácti až dvaceti podání ruky si opět dáváme poradu.

Číňan se pokoušel vytahovat auto zezadu a velký bagr zepředu. Auto se hýbalo. Sem tam se utrhly držáky ocelového lana a vše se upevňovalo znovu. V deset svačinka, a pak zase několik pokusů. Po dvanácté oběd. Opět nějaká babička přinesla báječné jídlo pro všechny a rozložila několik ubrusů, na které jídlo naskládala a všechny svolala.

Po obědě se podařilo dát celé auto na plac. Sláva. Potlesk. Radost všech.

Začali jsme přenášet věci z kabiny dozadu do auta, abych se do kabiny dostal. Snažil jsem se kabinu sklopit, ale hadice s olejem byly přetržené. Nástavba je navíc posunutá a přitisklá ke kabině, takže ani nevím, zda by to šlo. Dostal jsem se k motoru zezadu z nástavby a otočil s ním, abych poznal, jestli se olej nedostal někam, kam neměl, aby se při nastartování neohla ojnice nebo se nestal jiný průser.

Asi hodina až dvě kontroly a příprav - pak pokus o nastartování. Hurá, Tatra běží!

Ukazatel říká, že všechna nafta vytekla a že vzduch je na nule. Běhám okolo auta a objevuji, že vepředu u nárazníku, kde bílé helmy uvazovaly ocelové lano, ho uvázaly i kolem vzduchového potrubí s přiližně deseti hadicemi, které se tlakem přetrhly a uniká vzduch. Uf. Identifikovat každou hadici, odkud jde a kam by měla vést, je práce na několik dní. Nechtějí mě nechat na místě nehody, protože na tom místě často padají auta, i když je tam silnice skoro čtyři metry široká. Stejně tvrdí, že se tam dříve nebo později nějaké auto zřítí.

Snažíme se posunout auto se zablokovanými koly. Praská ocelové lano a nebo se trhají sponky. Odbržďuji tedy zadní kola ručně. Snažím se s Číňanem domluvit na tom, co dělat, až se Tatra dá do pohybu. Protože pak už nebudu moci brzdit. Číňan auto nevytáhl. Nastartoval jsem, zvedl otáčky a při poklesu zařadil rychlost a začal přidávat. Tatra se rozjela sama. Hurá. Zastavil jsem se o lopatu bagru. To jsem udělali ještě párkrát, abych se dostal asi sto metrů od místa, kam prý dřív nebo později spadne další auto. Na "bezpečné místo".

Všichni chodili, gratulovali a plácali mě po ramenou. Ale pro mě je to jen začátek. Každý z týmu nebo oddělení, které přijelo, na mě namířil telefon a chtěl, ať jim něco řeknu na kameru. Potom mi všichni řekli, že neví, jak mi dál pomoci a že jejich práce tu skončila, a proto odjíždí. Že je cesta natolik nestabilní, že je nemožné, aby dorazil podval, který by mě odvezl a stejně tak je nemožné, aby sem dorazil velký náklaďák, který by mě zapřáhl za tyč a odtáhl - protože bychom rázem byli jedno velké vozidlo, vážící přibližně třicet tun a to by cesta určitě nevydržela. Takže se prakticky všichni rozloučili a odešli. Začalo se stmívat a já zůstal u auta sám. Co bude dál? číst více

Z deníku - 12. 9. 2024

14 září, 2024

Ráno byla porada s veliteli všech skupin. Tak jsme si naplánovali, co a jak budeme dělat a shodli jsme se na postupu a bodech od jedné až do še...sti. Po druhém bodu už začali někteří dělat něco jiného, než co se domluvilo, a opět se hromada chlapů začala dohadovat o tom, že se něco bude dělat jinak - nedokázali se shodnout, kdo tomu velí.

Dál se podepíralo auto, aby se nezřítilo. Musel jsem prakticky neustále koordinovat nejen bíle helmy, ale všechny. Bílé helmy tvrdě pracovaly na tom, aby dalšími dřevěnými podpěrami podepřeli ležící strom, ale po mém upozorněni přišly na to, že strom nepodepírá auto. Pozoruji ty kulturní rozdíly i ten obrovsky rozdílný přístup k práci a řešení problému. Jaké mají nebo nemají vybavení ve svém zásahovém autě, jak pracují s nářadím nebo s motorovou pilou, jak se snaží nastartovat pilu v kopci, kdy je řetěz opřený o jeho kolegu atd. Nic se nikomu nestalo a dělali nejlépe, jak uměli. O tom žádná. Mladý Číňan ve velkém stroji snižoval cestu vedle auta asi o metr. Pracoval s tím obřím strojem téměř na milimetry, i když stroj nebyl zdaleka v dobrém technickém stavu.

V deset hodin přinesla nějaká stará babička snídani snad pro dvacet lidí. Prostřela na malém paloučku několik ubrusů, rozházela tam natrhaný čerstvý chléb, jablka a podávala z kýble pohanku s mrkví a čerstvou cibulkou. K tomu čaj nebo čaj s mlékem a máslem. Každému nandala velký talíř jídla. Všichni jedli po dvou z talíře. Jen já a Číňan jsme měli svůj talíř. Mladý Číňan chvilku seděl, koukal na jídlo a váhal. Pak vzal kávovou lžičku mezi ukazovák a prostředník a začal pomalu jíst. Bylo to výborné. A i když oproti ostatním vypadal ten mladý bagrista nejotrhaněji, nejšpinavěji, nejzanedbaněji, měl ze všech nejtechničtější myšlení a vždy do toho svou pantomimou při práci vstupoval a vymýšlel lepší řešení. U stolu jako jediný snědl jen půlku. "Oficíři" za ním chodili a říkali mu, ať to dojí. Vypadal, jako by neměl teplé jídlo několik týdnů. Najedl se do polosyta a skončil.

Pokračovalo se v práci. Asi za dvě nebo tři hodiny jiná babička přinesla zase jiné jídlo a jedlo se a odpočívalo. Bylo to vždy uklidnění v tom dohadování, co a jak se bude dělat a za co se auto bude pokoušet tahat. A i když jsem s maximální vervou říkal, aby netahali auto za to a to stejně, to tak udělali. A to, co podle nich přeci "musí vydržet", nevydrželo. Tak jsem se snažil být víc a víc důrazný. Ale pochopili to, až když viděli, kolik dalších věci na autě zničili. Číňan mazitím vykopal cestu podél auta až na druhou stranu k cestě, aby byl volný příjezd a technika mohla k Tatře z obou stran.

Včera jsme dělali až dlouho do noci a večer jsem až do tří do rána pracoval a sháněl informace. Přes noc jsem plánoval a ráno v šest vstával. Proto jsem dnešní akci zastavil asi hodinu před západem slunce a šli jsme všichni odpočívat. Večer mi sestřičky na pokoj v nemocnici přinesly další skvělé jídlo a čaj. Prý jsem jejich nový adoptovaný syn. číst více

další aktuality

Aktuality

Čtyři týdny po nehodě – stále v Pamíru

30 září, 2024

Dne 5. 9. 2024 došlo ke zřícení expedičního vozu projektu Tatra kolem světa 2 v Tadžikistánu. Po čtyřech týdnech vyprošťovacích prací ...se stav vozu stabilizoval, aby nedocházelo k dalšímu poškození, ale vůz je stále v Tadžikistánu a hrozí, že tam i zůstane. Aby tomu tak nebylo, projekt TKS2 vyhlásil dobročinnou sbírku na portálu Hit hit na záchranu a financování přepravy vozu do ČR: https://www.hithit.com/cs/project/13016/tatra-kolem-sveta-2-pomozte-dostat-expedicni-tatru-domu

Po samotném vyproštění a postavení Tatry na kola započala oprava a snaha o zpojízdnění vozu. Z České republiky dorazil týmový technik Míla Kýček, který měl pomoci připravit vůz tak, aby v nouzovém režimu byl schopen překonat velmi náročný úsek do Dušanbe. Zde by mělo dojít k velké a důkladné opravě a přípravě vozu na přesun do České republiky.

„Na autě se udělala komplet vzduchařina, která se poničila při samotném vyprošťování, tedy nové dva okruhy brzd, ovládání vzduchového podvozku. Vyměnily se manžety, překontrolovalo se brzdové obložení, ložiska, a samozřejmě před prvním nastartováním motor a veškeré úniky oleje do motoru a z motoru. Bylo tam několik dalších porušených hadic na vzduchu i na palivové soustavě. Pokusili jsme se zpevnit samotnou nástavbu, ale byl to nadlidský výkon. Zítra bychom chtěli vyjet z tohoto obtížně dostupného terénu, vše znovu překontrolovat a následně dojet do Dušanbe a tam auto kompletně připravit na další cestu,“ shrnuje úspěchy posledních dní mechanik.

Bohužel, samotné opravy a vyprošťovací práce v Pamíru projekt stály několik stovek tisíc korun, a i když po zveřejnění o nehodě projekt podpořili desítky lidí a firem, potřebuje k přemístění Tatry do České republiky dalších minimálně 600 000 Kč. Proto se projekt rozhodl vyhlásit veřejnou sbírku corwdfundingovém portálu Hit hit, a požádat širokou veřejnost o pomoc s návratem vozu do ČR. Jak ve sbírce avizuje, tato částka bude investovaná do samotného návratu, aby pak technici a profesionálové rozhodli o tom, zda je technicky vůbec možné auto dát do takového stavu, aby bylo stejně bezpečné pro posádku, jako před havárií. Pokud by nebylo možné vůz opravit, bude projekt TKS2 muset vyhodnotit možnost stavby nového vozu TKS2, který by dokončil expedici. V nejhorším případě i zvážit ukončení celého projektu.

Nyní tým TKS2 a Tatru čeká velice nebezpečná a náročná cesta do Dušanbe, která vede asi tři sta kilometrů dlouhým úsekem, kterému místní přezdívají cesta smrti, protože na této úzké cestě s hlubokým srázem, někdy přes sto metrů, každoročně umírá několik desítek řidičů. Technický tým vozidlo připravil nejlépe, jak to jen bylo v polních podmínkách možné, aby byla jízda pro všechny bezpečná a neohrožovala ostatní účastníky provozu. Celkový úsek sedm set km zabere cestovatelům dle jejich odhadů padesát až sedmdesát hodin, i s menšími poruchami, které se po cestě pravděpodobně objeví. Po příjezdu do Dušanbe nastane vyčkávání a shánění potřebných financí, aby záchranná akce mohla pokračovat a auto bylo dopraveno domů. číst více

Z deníku - 23. 9. 2024

23 září, 2024

Květinová alej. Pokaždé, když odcházím ze svého nemocničního pokoje, z jedné z šesti nemocničních budov, jdu po necelý metr širokém c... číst více

další aktuality

expediční tatra

Novinky
Odstartovali jsme třetí kontinent, "Bienvenidos Jižní Ameriko!"

Mapa cesty

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

Interaktivní mapu s fotkami a zážitky z každého místa cesty najdeš v naší expediční mapě Worldee.

více o expedici

proč expedice

podpora našich výrobků

Hlavním smyslem expedice takové velikosti a složitosti jakou je TKS2 je podpora české a slovenské zručnosti a schopností. Velká část světa dobře zná naše výrobky a připomínáním se je dále podporujeme a stejně tak posilujeme náš export.

navazujeme na legendu

První Tatra kolem světa se vydala na cestu dlouhou 30 tisíc kilometrů na konci osmdesátých let. K původní cestě, která byla naší inspirací, existuje mnoho materiálů na internetu i v knihách. Pod patronátem Stanislava Synka, posledního žijícího člena původní posádky, jsme se rozhodli navázat na jejich nenaplněné plány.

více o expedici

pojeď v tom s námi

Jako první česká expedice s Tatrou zveme na palubu i vás, cestovatele, kteří chtějí zažít něco neobvyklého. Staňte se součástí každodenních výzev a nečekaných zážitků. O nezapomenutelné vzpomínky nebude nouze. Uvidíte svět v celé jeho pestrosti.

být součástí

seriál na prima zoom

A pro všechny z vás, kteří se na expedici aktivně podílíte nebo vás zajímá jak taková cesta probíhá den po dni, jsme na Prima ZOOM uvedli vícedílný seriál. Díky němu můžete jet jednoduše s námi. Bez obav a rizika podporujeme lidi v cestování a objevování světa.

Zmiňují nás média

Prima ZOOM

Český rozhlas

E15

iDnes

Česká televize

Aktuálně.cz

Auto.cz

zprávy v médiích

Naše cíle

Zrealizovat nejvýznamnější česko-slovenskou expedici

Zrealizovat nejvýznamnější česko-slovenskou expedici

Aby měla u nás i v zahraničí alespoň takový dosah jako ta původní.

Jsme otevřenou expedicí – i pro vás

Jsme otevřenou expedicí – i pro vás

Kromě stálé posádky se můžete na pár týdnů účastnit i vy. Nám to pomůže s částí nákladů na projekt a vy získáte vlastní autentické expediční zážitky, které video ani článek zcela poskytnout nedokážou.

stát se součástí

Dát podporovatelům prožitek

Dát podporovatelům prožitek

Zprostředkovat členům expedice největší dobrodružství v jejich životě — vzít je na palubu. A všem pozorovatelům umožnit být u toho zprostředkovaně.

Makáme na sobě i Tatře

Makáme na sobě i Tatře

Přestože jsme už na cestě, stále na sobě makáme, a to jak na plánování trasy, podprojektech, seriálech i na článcích a dalších mediálních výstupech. Sledujte nás na našich sítích. Pokud vám chybí nějaké informace, dejte vědět, jsme tu pro vás.

Ukázat svět zajímavě a autenticky

Ukázat svět zajímavě a autenticky

Vám doma chceme v seriálech a článcích ukázat zajímavosti i autentičnsost vzdálených končin naší planety.

Na cestě chceme být užiteční

Na cestě chceme být užiteční

Kola našeho expedičáku se budou po světě otáček několik let, a tak nám dává smysl dělat radost lidem, které potkáme. Také sázíme památeční stromy, které nejen mapují, kudy TKS2 jelo, ale i snižují uhlíkovou stopu.

Tvar / shape

Čím jedeme

podvozek tatra

podvozek tatra

ideový návrh

ideový návrh

přestavba tatry

přestavba tatry

trajda

Vzduchem chlazený 8válcový motor Tatra 10TS 140. Maximální rychlost 110 km/h, maximální kroutící moment 1300Nm / 1200 min., převodovka Tatra 2,30 TR 1,6 / 2,6 a pneumatiky 14,00R20TL. 4-okruhový brzdící systém, uzávěrka diferenciálů, brodivost 1200 mm.

hledali jsme perfektní auto

320 koní

má expediční Tatra

270 000

kilometrů ujedeme

69

zemí poznáte

1 095

dní na cestě

Hlavní partneři

Continental

Boží maso

Czech Republic The Country For Future

Chuděj

Tropico

Mexikano

Molpir

Narex

Prim

Kobit

více o partnerech

Podpořte nás

Naši společnou expedici můžete podpořit mnoha způsoby. Jedním z těch nejtrvanlivějších jsou upomínkové předměty TKS2 a produkty z naší cesty. Ideální dárek pro cestovatele i tatrováky. Nechte se inspirovat nejoblíbenějšími produkty.

Podpoř TKS2

další produkty

Instagram žije!

Instagram post 17887920531036923

Instagram post 17887920531036923

Ještě bychom jednou rádi takto veřejně poděk

Ještě bychom jednou rádi takto veřejně poděkovali skvělé rodině, která se o nás měsíc starala na místě nehody.🙏 Snažili jsme se jim jejich velkorysost oplatit, jak to jen bylo možné a ačkoli jsme jim dobře zaplatili a z ČR nechali přivézt nejrůznější drobnosti, je nám jasné, že kvůli tomu to nedělali. Dělali to proto, že mají dobré srdce a pomoc druhým je pro ně samozřejmá. Vážíme si toho!💛🙌

Jedeme. První problémy se objevují asi po 50 ki

Jedeme. První problémy se objevují asi po 50 kilometrech - přestáva fungovat spojka. Pak nám odpadávají části nástavby. Ta se celá kroutí. Někde teče olej, znovu kontrola a dolévání. Také první tankování za námi.⛽️🚚

Děkujeme za Vaši podporu na Hithitu 🙏
#cestovani #expedice #tatra #pomoc #podpora #hithit

#podpora #hithit #projekt #spoluprace #expedice #t

#podpora #hithit #projekt #spoluprace #expedice #tatra #tatratrucks

První fotka vysvobozené Tatry a naše obrovská

První fotka vysvobozené Tatry a naše obrovská radost po několika týdnech dřiny.💪🙏🥳 Všem děkujeme za podporu a důvěru. Náročné dny nás stále čekají. Teď se pořádně vyspat a pak už hurá na testovací jízdu do Dušanbe!🚚🤞
•
#tatra #tatraneznabratra #expedice #4x4 #homeonwheels #pamir #tajikistan #travelling

Nejhorší je za námi🥳, ale těžké dny nás

Nejhorší je za námi🥳, ale těžké dny nás stále čekají!🙏
Kdo můžete, podpořte náš projekt na Hithitu. Za každý příspěvek budeme velmi vděčni.♥️
Za pár minut se spojíme přímo z místa s @raaaadio_impuls

Instagram post 18032409143244630

Instagram post 18032409143244630

Instagram post 17896801533076879

Instagram post 17896801533076879

Top