Dnes se od nás odpojil Milan. Po více než dvou a půl hodině pobíhání po letišti, kdy si Marek připadal jako ve filmu “12 úkolů pro Asterixe” Milanovi domluvil let. Na palubu vnitrostátního letu vzali ze 120 lidí jen 30. Milan je teď už v Istanbulu, ze kterého poletí přes Bělorusko domů do Česka.

Dnes už jsme zakempili a máme po večeři.

Noc u jezera Van byla skvělá. Probudili jsme se plní energie a pro lepší start dne jsme zkusili i teplotu vody. Ta byla dost nízká, ale co člověka nakopne víc, že? 😀  Fajn den všem přejeme.

Zapni zvuk.

Jedeme dál!

Z deníku “kapitánova” TKS2 21.3.2020:
Snídaně pod Araratem – kdy se ti to povede, na chvilku na nás vykoukl.

Umyli jsme auta, došla voda v myčce 😁.

Vecer u jezera Van. Svoboda se nam zacina lepit na paty.

Kousek od města Van. Svítí nám sluníčko, je krásně.

Nejen my máme rádi horkou sprchu, Trajda si ji dnes taky užila. Vypadá to na hezký den, takže sedáme do vozů a jedeme dál, a to směr hranice s Íránem. Fajn sobotu všem))

Policie nás odvezla na stanici, kde nás v přátelském duchu pohostili čajem. Než nám ale dovolili odjet, museli jsme všichni projít vyšetřeními a testy. Výsledky dopadly dobře, a tak jsem se mohli přesunou dál. Jedeme směr nějaké ruiny, abychom z Turecka viděli více, než jen vojenské a policejní stanice. Blíží se čas večeře – rozmýšlíme se, jestli dnes opět využijeme “Trajda-polní kuchyně”, nebo si zajdeme na něco místňáckého.

Aktuálně z expedice – Igdir, Turecko: po včerejší noční vojenské eskortě na dle nich bezpečné místo, jsme i dnes byli zastaveni kontrolní hlídkou místních policistů. Důvodem je prý naše bezpečí z důvodu teroristů.

Dnešní místo na WildCamping je skvělý (-: Aktuálně jsme kousek pod bájnou horou Ararat. Máme +2 hodiny, než máš v Česku, takže si jdeme ukuchtit večeři.

Než jsme včera dorazili do města Kars, stihl se postavit sněhulák – konečně – když to letos v Česku nevyšlo. Ten s námi jel celých 10 km)) Hned z rána jsme naskákali do Trajdy a Bludičky a vydali se směr hranice s Arménií – k ruinám Ani, které jsou od roku 2016 zapsané v UNESCO. Původně šlo o město, kterému se říkalo “město 1001 kostelů” a leželo na křižovatce několika obchodních cest. Jsme zvědaví, kolik toho pod napadaným sněhem uvidíme.))

A jedeme dál směr naše dnešní cílová zastávka, městečko Kars. Cesta ubíhá dobře a my si užíváme sněhu, kterého jsme se letos doma pořádně nedočkali.

Před pár minutami jsme minuli horský průsmyk (2.550 m.n.m.), který jsme zdolali už podruhé. Krajina je pod sněhem a mrzne, což se ale nedá říct o náladě v týmu. Ta je naopak vřelá až až))

Z vládního nařízení nás nepustili do Gruzie. Po celém dni čekání u hranic jsme se rozhodli pro zaloužený relax v hotelu. Po hodině tam přišli vojáci a lustrovali naše pasy a vyhrožovali karanténou. Nakonec nás nechali a my jedeme dál směr Kars v Turecku.

V hlavním městě Černé Hory (Podgorica) jsme zasadili první památeční strom. Díky příznivcům, kteří podpořili tuto aktivitu!

Přejezd od chorvatských Plitvických jezer přes Bosnu a Hercegovinu do Podgorici (Černá Hora) více než 500 km byl zatím nejdelší. Plitvičky jsou mimo sezónu úžasně liduprázdné, ani Vinnetoua jsme nepotkali. Děláme na seriálu, brzy půjdou první materiály do postprodukce.