Tvar

POJEĎTE V TOM S NÁMI

Expedice kolem světa, které se můžeš účastnit

Neobyčejná expedice kolem světa, které se můžete sami přímo zúčastnit a stát se tak legendou.

Aktuality

Z deníku - 13. 9. 2024

16 září, 2024

Špatně jsem spal. Asi v jednu hodinu jsem se vzbudil po dvou hodinách spánku a asi tři hodiny koukal do stropu. Ráno v šest mě vzbudila hádka... na chodbě. V sedm jsem se vykopal ze své drátěné postele s matrací ze slámy.

Babička ze sousedního pokoje se na mě upřímně směje každé ráno a ptá se: „Tak jak?“ Říkám, že dobře, ale ještě ne úplně. „Každé ráno se za tebe modlím k bohu, aby bylo líp a vše se ti vydařilo.“ Dal jsem si levou ruku na srdce, jako to tu dělají všichni, jako gesto vděku a pokory při poděkování a nebo při podávání ruky. Řekla k bohu, ale ne k alláhu. Nechtěl jsem se ptát. Na ruce má velký prsten s modrým kamenem. Prý je z Afghánistánu.

Jdu z nemocnice k Tatře. Je to asi něco přes kilometr a stoupáním skoro sto dvacet výškových metrů. Pěkná rozcvička. Většina lidí je už kolem auta. Přijdu a všechny pozdravím „salam alejkum“ a každému podám ruku. Je to prostě zvyk. Po asi patnácti až dvaceti podání ruky si opět dáváme poradu.

Číňan se pokoušel vytahovat auto zezadu a velký bagr zepředu. Auto se hýbalo. Sem tam se utrhly držáky ocelového lana a vše se upevňovalo znovu. V deset svačinka, a pak zase několik pokusů. Po dvanácté oběd. Opět nějaká babička přinesla báječné jídlo pro všechny a rozložila několik ubrusů, na které jídlo naskládala a všechny svolala.

Po obědě se podařilo dát celé auto na plac. Sláva. Potlesk. Radost všech.

Začali jsme přenášet věci z kabiny dozadu do auta, abych se do kabiny dostal. Snažil jsem se kabinu sklopit, ale hadice s olejem byly přetržené. Nástavba je navíc posunutá a přitisklá ke kabině, takže ani nevím, zda by to šlo. Dostal jsem se k motoru zezadu z nástavby a otočil s ním, abych poznal, jestli se olej nedostal někam, kam neměl, aby se při nastartování neohla ojnice nebo se nestal jiný průser.

Asi hodina až dvě kontroly a příprav - pak pokus o nastartování. Hurá, Tatra běží!

Ukazatel říká, že všechna nafta vytekla a že vzduch je na nule. Běhám okolo auta a objevuji, že vepředu u nárazníku, kde bílé helmy uvazovaly ocelové lano, ho uvázaly i kolem vzduchového potrubí s přiližně deseti hadicemi, které se tlakem přetrhly a uniká vzduch. Uf. Identifikovat každou hadici, odkud jde a kam by měla vést, je práce na několik dní. Nechtějí mě nechat na místě nehody, protože na tom místě často padají auta, i když je tam silnice skoro čtyři metry široká. Stejně tvrdí, že se tam dříve nebo později nějaké auto zřítí.

Snažíme se posunout auto se zablokovanými koly. Praská ocelové lano a nebo se trhají sponky. Odbržďuji tedy zadní kola ručně. Snažím se s Číňanem domluvit na tom, co dělat, až se Tatra dá do pohybu. Protože pak už nebudu moci brzdit. Číňan auto nevytáhl. Nastartoval jsem, zvedl otáčky a při poklesu zařadil rychlost a začal přidávat. Tatra se rozjela sama. Hurá. Zastavil jsem se o lopatu bagru. To jsem udělali ještě párkrát, abych se dostal asi sto metrů od místa, kam prý dřív nebo později spadne další auto. Na "bezpečné místo".

Všichni chodili, gratulovali a plácali mě po ramenou. Ale pro mě je to jen začátek. Každý z týmu nebo oddělení, které přijelo, na mě namířil telefon a chtěl, ať jim něco řeknu na kameru. Potom mi všichni řekli, že neví, jak mi dál pomoci a že jejich práce tu skončila, a proto odjíždí. Že je cesta natolik nestabilní, že je nemožné, aby dorazil podval, který by mě odvezl a stejně tak je nemožné, aby sem dorazil velký náklaďák, který by mě zapřáhl za tyč a odtáhl - protože bychom rázem byli jedno velké vozidlo, vážící přibližně třicet tun a to by cesta určitě nevydržela. Takže se prakticky všichni rozloučili a odešli. Začalo se stmívat a já zůstal u auta sám. Co bude dál? číst více

Z deníku - 12. 9. 2024

14 září, 2024

Ráno byla porada s veliteli všech skupin. Tak jsme si naplánovali, co a jak budeme dělat a shodli jsme se na postupu a bodech od jedné až do še...sti. Po druhém bodu už začali někteří dělat něco jiného, než co se domluvilo, a opět se hromada chlapů začala dohadovat o tom, že se něco bude dělat jinak - nedokázali se shodnout, kdo tomu velí.

Dál se podepíralo auto, aby se nezřítilo. Musel jsem prakticky neustále koordinovat nejen bíle helmy, ale všechny. Bílé helmy tvrdě pracovaly na tom, aby dalšími dřevěnými podpěrami podepřeli ležící strom, ale po mém upozorněni přišly na to, že strom nepodepírá auto. Pozoruji ty kulturní rozdíly i ten obrovsky rozdílný přístup k práci a řešení problému. Jaké mají nebo nemají vybavení ve svém zásahovém autě, jak pracují s nářadím nebo s motorovou pilou, jak se snaží nastartovat pilu v kopci, kdy je řetěz opřený o jeho kolegu atd. Nic se nikomu nestalo a dělali nejlépe, jak uměli. O tom žádná. Mladý Číňan ve velkém stroji snižoval cestu vedle auta asi o metr. Pracoval s tím obřím strojem téměř na milimetry, i když stroj nebyl zdaleka v dobrém technickém stavu.

V deset hodin přinesla nějaká stará babička snídani snad pro dvacet lidí. Prostřela na malém paloučku několik ubrusů, rozházela tam natrhaný čerstvý chléb, jablka a podávala z kýble pohanku s mrkví a čerstvou cibulkou. K tomu čaj nebo čaj s mlékem a máslem. Každému nandala velký talíř jídla. Všichni jedli po dvou z talíře. Jen já a Číňan jsme měli svůj talíř. Mladý Číňan chvilku seděl, koukal na jídlo a váhal. Pak vzal kávovou lžičku mezi ukazovák a prostředník a začal pomalu jíst. Bylo to výborné. A i když oproti ostatním vypadal ten mladý bagrista nejotrhaněji, nejšpinavěji, nejzanedbaněji, měl ze všech nejtechničtější myšlení a vždy do toho svou pantomimou při práci vstupoval a vymýšlel lepší řešení. U stolu jako jediný snědl jen půlku. "Oficíři" za ním chodili a říkali mu, ať to dojí. Vypadal, jako by neměl teplé jídlo několik týdnů. Najedl se do polosyta a skončil.

Pokračovalo se v práci. Asi za dvě nebo tři hodiny jiná babička přinesla zase jiné jídlo a jedlo se a odpočívalo. Bylo to vždy uklidnění v tom dohadování, co a jak se bude dělat a za co se auto bude pokoušet tahat. A i když jsem s maximální vervou říkal, aby netahali auto za to a to stejně, to tak udělali. A to, co podle nich přeci "musí vydržet", nevydrželo. Tak jsem se snažil být víc a víc důrazný. Ale pochopili to, až když viděli, kolik dalších věci na autě zničili. Číňan mazitím vykopal cestu podél auta až na druhou stranu k cestě, aby byl volný příjezd a technika mohla k Tatře z obou stran.

Včera jsme dělali až dlouho do noci a večer jsem až do tří do rána pracoval a sháněl informace. Přes noc jsem plánoval a ráno v šest vstával. Proto jsem dnešní akci zastavil asi hodinu před západem slunce a šli jsme všichni odpočívat. Večer mi sestřičky na pokoj v nemocnici přinesly další skvělé jídlo a čaj. Prý jsem jejich nový adoptovaný syn. číst více

Z deníku - 11. 9. 2024

13 září, 2024

SIM karta, kterou mám, tu nefunguje. Dopoledne jedeme s policií, která se nabídla, do vedlejšího města pro novou SIMku, ale prodavač v obchod... není. Po půl hodině ho přivedou. SIMka mi v telefonu nejde, dávám ji tedy do telefonu Luimu, jednadvacetiletému studentovi, který mi vše pomáhá překládat a komunikovat. V jeho v telefonu funguje. Jdu si pro náhradní telefon, tam se ukazuje, že funguje, ale nejde internet. Policista volá někam na ústředí a zjišťuje, že mám telefon blokovaný a nemohu ho používat v Tádžikistánu, jak jeden, tak i druhý. Jsem tu týden, řeším krizovky, sháním pomoc a jsem odkázaný na wifi připojení od někoho, koho ukecám a on má stejně jen dvě čárky signálu.

Ladíme tiskovou zprávu, už druhý den, a díky absenci internetu ji stále nemáme dodělanou. Sednu si s Luiem na zápraží u jeho rodičů a rychle dopisujeme s týmem věci do tiskovky a posíláme ji do světa. Volají z Radiožurnálu, povídám si s redaktorkou. Lui ukazuje pantomimou, že k autu přijel velký stroj, na který čekáme tři dny a musíme běžet. Jdeme svižně k autu. Hodně se zadýchávám, pořád mi je blbě. Z dálky vidím auto a skřípající pásy velkého bagru. Bagr řídí Číňan. Zdravím ho anglicky, ani nehýbne brvou, zdravím ho Rusky, nic. Policista ke mně přiběhne, že umí jen čínsky. Sakra. To bude koordinace.

Na místě je i jednotka ministerstva pro mimořádné události, asi osm chlapíků v modrých helmách a šest vojáků zde čeká už třetí den, sedmnácti tunový nakladač, který by nám měl pomoci. Upínáme lana a pomalu se snažíme všemi směry posunout Tatru nahoru na plac, který jsme vytvořili před pěti dny. Nebudu ten šestihodinový boj popisovat dopodrobna. Nebudu popisovat, jak se nakladač málem zřítil na naší Trajdu, že se trhaly lana a málem se naše auto převrátilo ze svahu a naštěstí se zastavilo ve vzpřímené poloze, jako by to bylo naschvál. V ten moment se auto kývalo jako houpačka. Nikdo nevěděl, co má dělat a kde má auto zajistit... Vyběhl jsem na střechu jako za mlada a vzal si dvacetitunové elastické lano. Trajda podemnou plula a houpala se ze strany na stranu, rychle jsem uvázal jeden konec lana k mohutnému stromu a přehodil za Tatrou. Tiše našlapuju, slyším, jak to pode mnou kdesi dole rupe. Nepříjemný pocit. Nouzový plán je vyskočit do koruny stromu. Běžím na druhou stranu, tam chlapík s bílou helmou natahuje ruku a přidělává druhý konec ke stromu. Uf, rychle seskakuju dolů. Uf, zase ta hlava, nemůžu takhle rychle… Nahoře na hlavní cestě je nakladač a ocelové lano má přidělané na zadku Trajdy, trochu povolí a auto se začne z mohutným burácením propadat, rychle zapískají a auto se zastaví. Je to o balancu. Zase nikdo neví, co má dělat. Ukazuju na klády dole pod kopcem a na místa, kam se mají dát. Bíle přilby běží pro pilu, nemohou ji asi patnáct minut nahodit. Pak si berou větve, aby je použili jako pravítko a uřízli správně dlouhé trámy na podporu Tatry. Nesou zpět k autu čtyři obří klády. Super.

Každá je asi o půl metru delší, než by bylo potřeba, tak je zakracují a bušíme je pod strom, na kterém leží Tatra a pod zábranu proti podjetí. To ji musí unést. Pak nahoru k nakladači. Nakladač má prý nějakou šprajclou rychlost a nemůže dozadu. Bíle přilby uvolňují ocelové lano. Je v něm síla. Povolí, v Trajdě rupne a klesne asi o dvacet centimetrů a viditelně se vzepře na kládách, co jsme tam dali. Je tma, zima, obří zmatek. Jednou tahalo auto a pak zas bagr, nikdo nevěděl, co a jak se má dělat. Beru si k sobě Luie, policistu, šéfa vojáku a šéfa bílých přileb a domlouvám se, že se sejdeme ráno v osm hodin a že je třeba si předem říct, co budeme dělat a jak, abychom vše na zítra připravili a zkoordinovali a aby všichni věděli, co mají dělat a kam chceme auto dostat. Vše jsme si odsouhlasili, ale každý si asi v duchu říkal: a jak to řekneme tomu číňanovi?

Jsem unavený. Jdu zpět do nemocnice. Je zde jeden doktor a asi dvacet lidí dalšího personálu a asi padesát pacientů a jedna místnost se dvěma otvory v podlaze jako záchod. Chce to odvahu. Tádžikistán mě učí, jak přicházet o zábrany. Na vedlejší díru si sedne chlapík, lítá to z něj jako z otevřeného kohoutku a chce si povídat. Těžkej den, jsem zaprášenej jako horník. Nemocnice má dokola šest budov, různě velkých. Jediný zdroj vody je kohoutek uprostřed dvorku, svlíknu se do trenek a myji se. Z pokojů vylezli sestřicky i pacienti a koukají se… Vím, že to asi není v souladu s jejich náboženstvím, ale jsem špinavý jako čuně a chci jít spát. Do noci přemýšlím, jak zítra postupovat, co kde podepřít, jak kde tahat. Jsem tu sám šestý den, v nemocničním pokoji a místo ptačího zpěvu mě budí ráno nářky jiných pacientů. Chci se pořádně vyspat a odpočinout si na další den. číst více

Dobročinná sbírka na záchranu Trajdy

12 září, 2024

Děkujeme za obrovskou vlnu solidarity. Mnozí z Vás nám píší o odkaz na dobročinnou sbírku, tu připravujeme! Pokud by chtěl někdo přispět... číst více

Vážná dopravní nehoda expedice TKS2

11 září, 2024

Dne 5.9.2024 se ve výšce 3000 metrů nad mořem ze svahu zřítil expediční vůz projektu Tatra kolem světa 2. Událost se stala v autonomní obl...asti Pamír v Tádžikistánu, poblíž hranice s Afghánistánem.
31.8. vyrazilo devět členů týmu TKS2 ze Samarkandu v Uzbekistánu, přes kyrgyzské město Oš do autonomní oblasti Pamír. Do Tádžikistánu vstoupili průsmykem Kyzyl-Art Pass ve výšce 4300 metrů, odkud se Tatra vydala podél hranice s Afghánistánem na jihu země. V celé oblasti jsou úzké, nezpevněné cesty, sjízdnost silnic komplikuje počasí i druh hornin. Podle vyjádření zakladatele projektu Marka Havlíčka nic nenasvědčovalo tomu, že by nebylo možné cesty bezpečně projet. Dne 5.9. odbočili cestovatelé z hlavní silnice a vydali se k termálním pramenům Bibi Fatima. Asi po třech kilometrech se expediční vozidlo Tatra zřítilo ze svahu a otočilo se dvakrát kolem své osy. Téměř jako zázrakem všichni na palubě vyvázli bez vážných zranění. Nehoda se ale neobešla bez naraženin, pohmožděnin a několika tržných ran. Někteří ze členů byli ošetřeni v místní nemocnici. Vůz zůstal opřený asi 15 metrů pod cestou o několik mohutných stromů, které zabránily dalšímu pádu. Přítomný ambasador projektu, architekt Petr Kolář, který se účastnil této etapy, pomáhal koordinovat záchranné práce ihned po nehodě a následně zorganizoval přesun celého týmu do Dušanbe, kde se všem členům expedice dostalo profesionálního ošetření a mohli bezpečně odletět zpět do Prahy.
U vozu zůstal Marek Havlíček, aby s pomocí místních i českých orgánů začal organizovat vyprošťovací práce. V tomto patří velký dík nejen Velvyslanectví České republiky v Taškentu, konkrétně panu velvyslanci Lubomíru Frebortovi, ale i místní a turistické policii, velitelství vojenského okruhu oblasti Eshkashem a v neposlední řadě i ministerstvu pro mimořádné události.
Již den po havárii těžká technika vystavěla 200 metrů dlouhou cestu k vozu, aby se k němu dostala vyprošťovací technika. Auto se bohužel nepodařilo posunout. V těchto chvílích se rozšiřuje zřícená cesta i úseky před a za ní, aby na místo mohla vyrazit těžší technika. Poškození expedičního vozu je značné.
Místní policie vyšetřovala spolu s turistickou policií tento incident. Závěrem konstatovala, že za pád může nekvalitní, nezpevněná silnice se suchou vyzdívkou a podpěrou ze sypkého materiálu. Ze sypkého materiálu je i celé podloží v okolí. Z dalších informací od místní policie vyplynulo, že se na této cestě ročně zřítí několik aut. V tomto roce se zde již zřítil i jeden terénní obytný vůz z Holandska, jedna dodávka z Německa a několik místních vozů.

K detailu celé situace zakladatel projektu TKS2 prohlásil následující: „Bezpečnost posádky pro mě byla a je vždy na prvním místě. Ti, kteří se se mnou na cestu vydali mi mohou potvrdit, že když jsem si nebyl jistý kvalitou a sjízdností cesty, zastavil jsem, vystoupil, a celou trasu, most, odbočku jsem si prošel. Někdy jsem tím asi lidi dost štval, ale nechtěl jsem riskovat. Někdy jsem rozhodl, že taková cesta není vhodná a že po ní nepojedeme. Často jsem všechny nechával vystoupit z vozu abych případně neriskoval jejich zdraví a projel krizové místo sám. Ale v místě, kde k incidentu došlo, opravdu nebyla žádná indicie, která by mohla napovědět, že jde o nebezpečný úsek. Prakticky všechny cesty v této oblasti vypadají na první pohled podobně, mění se jen jejich podloží. A protože jsme na cestě často v protisměru potkávali velká a těžká vozidla, která byla viditelně daleko těžší než jsme my, předpokládal jsem, že je cesta dostatečně kvalitní i pro naši Tatru. Samozřejmě se s Tatrou vyhýbáme místům, která jsou omezena váhovým limitem. Na odbočce žádná ze zákazových značek nebyla, jen za tímto krizovým místem před mostem bylo omezení na 30 tun. Na kritickém místě nehody jsem začal cítit, jak se zadní část naší Tatry utrhává. Auto mělo zařazený i přední pohon, což je v tomto terénu běžný postup. Přesto byla událost dílem okamžiku. Počítaly se vteřiny. Přidával jsem zprudka plyn a instinktivně uzavřel zadní nápravu, aby kola dostala sílu vyjet. Nepomohlo to a auto se začalo sesouvat. Druhý den jsem se byl na místo podívat a cesta se pode mnou sama sesouvala. Prošel jsem si celý úsek až k našemu původnímu cíli a zjistil jsem, že se to mohlo stát na několika dalších místech. Z tohoto úhlu pohledu bylo místo, kde k nehodě došlo, prakticky tím nejlepším místem, protože dalšímu pádu naší Tatry zabránily mohutné stromy pod cestou. Jsem moc rád, že nikomu z účastníků se prakticky nic vážného nestalo a vnímám to tak, že jsme se podruhé narodili. Velký dík patří Petru Kolářovi za organizaci přesunu týmu do bezpečí. V neposlední řadě bych chtěl ještě jednou poděkovat našemu velvyslanci Lubomíru Frebortovi a všem, kdo jsem podíleli a podílejí na řešení této nepřijemné situace, tedy turistické policii, velitelství vojenského okruhu oblasti Eshkashem a ministerstvu pro mimořádné události“.

Projekt TKS2 před několika měsíci avizoval, že v příštím roce bude pokračovat na své cestě Mongolskem a poté zamíří zpět do České republiky. Tým TKS2 se doposud nevyjádřil o budoucnosti projektu. Členové týmu, kteří se měli účastnit další etapy, se na cestu vydají náhradními terénními vozy. Další budoucnost projektu ale doposud není jasná.
Jak již bylo zmíněno, projekt samotný je neziskový. Vzhledem k různým neočekávaným událostem z minulých let, se kterými se musel projekt potýkat, bylo jeho financování po celou dobu existence na samotné hranici udržitelnosti a bez výrazných rezerv. Na další takovou nečekanou událost, jakou je tato nehoda, už samotný projekt rezervy nemá. Proto samotná budoucnost vozu, jeho případný převoz do ČR a budoucnost samotného projektu se ocitá v bodě zlomu, kdy bez externí pomoci může hrozit expedici její ukončení a setrvání expedičního speciálu v místě nehody.
Tým TKS2 se proto rozhodl vyhlásit veřejnou dobročinnou sbírku, která by měla posloužit k vyproštění vozu, přepravy vozu do ČR a opravě vozu.
Cesta projektu Tatra Kolem Světa 2 (TKS2) začala dne 22.2.2020 u pražského Rudolfina a cílem projetu bylo objet expedičním vozem Tatra 815 celý svět. Projekt tím navázal na původní legendární expedici Tatra Kolem Světa z roku 1987. Jeho cílem nebylo jen vzdát hold svým předchůdcům. Jedním z hlavních cílů TKS2 je zprostředkovat zážitky z expedičního cestování i lidem, kteří by sami tuto možnost neměli. Projekt chce umožnit veřejnosti účast na expedici a zážitek s ní spojený, ve vší surovosti a autenticitě, které expediční cestování obnáší. Jde o jedinečný projekt, kterého se může účastnit opravdu každý. Teď se ale rozhoduje o jeho dalším osudu a každý může skrze veřejnou sbírku podpořit záchranu vozu, aby tak mohla expedice pokračovat a dokončit svou misi.
„Nechci zklamat naše podporovatele a fanoušky tím, že bych auto nechal zde v Pamíru a nedopravil ho do ČR, nebo bychom se nepokusili o jeho opravu, a proto zůstávám na místě a veškeré zbylé prostředky a své úsilí vkládám do samotného vyprošťováni a koordinování záchranných prací a věřím, že se mi povede naši Tatru zachránit a autu, které nám zachránilo život zařídit velkou opravu nebo vybudovat pořádný pomník. Věřím, že osud vozu není předurčen k tomu, aby byl pohřben zde v Pamíru. Proto doufám, že nás lidi podpoří a podaří se nám sehnat dostatek financí k záchraně našeho expedičáku“ dodává zakladatel projektu, Marek Havlíček.

Další podrobnosti o události a aktuální informace bude projekt zveřejňovat na svých sociálních sítích www.facebook.com/tatrakolemsveta2 , www.instagram.com/tatrakolemsveta2 a na svých webových stránkách www.tatrakolemsveta2.cz. číst více

další aktuality

Aktuality

Z deníku - 13. 9. 2024

16 září, 2024

Špatně jsem spal. Asi v jednu hodinu jsem se vzbudil po dvou hodinách spánku a asi tři hodiny koukal do stropu. Ráno v šest mě vzbudila hádka... na chodbě. V sedm jsem se vykopal ze své drátěné postele s matrací ze slámy.

Babička ze sousedního pokoje se na mě upřímně směje každé ráno a ptá se: „Tak jak?“ Říkám, že dobře, ale ještě ne úplně. „Každé ráno se za tebe modlím k bohu, aby bylo líp a vše se ti vydařilo.“ Dal jsem si levou ruku na srdce, jako to tu dělají všichni, jako gesto vděku a pokory při poděkování a nebo při podávání ruky. Řekla k bohu, ale ne k alláhu. Nechtěl jsem se ptát. Na ruce má velký prsten s modrým kamenem. Prý je z Afghánistánu.

Jdu z nemocnice k Tatře. Je to asi něco přes kilometr a stoupáním skoro sto dvacet výškových metrů. Pěkná rozcvička. Většina lidí je už kolem auta. Přijdu a všechny pozdravím „salam alejkum“ a každému podám ruku. Je to prostě zvyk. Po asi patnácti až dvaceti podání ruky si opět dáváme poradu.

Číňan se pokoušel vytahovat auto zezadu a velký bagr zepředu. Auto se hýbalo. Sem tam se utrhly držáky ocelového lana a vše se upevňovalo znovu. V deset svačinka, a pak zase několik pokusů. Po dvanácté oběd. Opět nějaká babička přinesla báječné jídlo pro všechny a rozložila několik ubrusů, na které jídlo naskládala a všechny svolala.

Po obědě se podařilo dát celé auto na plac. Sláva. Potlesk. Radost všech.

Začali jsme přenášet věci z kabiny dozadu do auta, abych se do kabiny dostal. Snažil jsem se kabinu sklopit, ale hadice s olejem byly přetržené. Nástavba je navíc posunutá a přitisklá ke kabině, takže ani nevím, zda by to šlo. Dostal jsem se k motoru zezadu z nástavby a otočil s ním, abych poznal, jestli se olej nedostal někam, kam neměl, aby se při nastartování neohla ojnice nebo se nestal jiný průser.

Asi hodina až dvě kontroly a příprav - pak pokus o nastartování. Hurá, Tatra běží!

Ukazatel říká, že všechna nafta vytekla a že vzduch je na nule. Běhám okolo auta a objevuji, že vepředu u nárazníku, kde bílé helmy uvazovaly ocelové lano, ho uvázaly i kolem vzduchového potrubí s přiližně deseti hadicemi, které se tlakem přetrhly a uniká vzduch. Uf. Identifikovat každou hadici, odkud jde a kam by měla vést, je práce na několik dní. Nechtějí mě nechat na místě nehody, protože na tom místě často padají auta, i když je tam silnice skoro čtyři metry široká. Stejně tvrdí, že se tam dříve nebo později nějaké auto zřítí.

Snažíme se posunout auto se zablokovanými koly. Praská ocelové lano a nebo se trhají sponky. Odbržďuji tedy zadní kola ručně. Snažím se s Číňanem domluvit na tom, co dělat, až se Tatra dá do pohybu. Protože pak už nebudu moci brzdit. Číňan auto nevytáhl. Nastartoval jsem, zvedl otáčky a při poklesu zařadil rychlost a začal přidávat. Tatra se rozjela sama. Hurá. Zastavil jsem se o lopatu bagru. To jsem udělali ještě párkrát, abych se dostal asi sto metrů od místa, kam prý dřív nebo později spadne další auto. Na "bezpečné místo".

Všichni chodili, gratulovali a plácali mě po ramenou. Ale pro mě je to jen začátek. Každý z týmu nebo oddělení, které přijelo, na mě namířil telefon a chtěl, ať jim něco řeknu na kameru. Potom mi všichni řekli, že neví, jak mi dál pomoci a že jejich práce tu skončila, a proto odjíždí. Že je cesta natolik nestabilní, že je nemožné, aby dorazil podval, který by mě odvezl a stejně tak je nemožné, aby sem dorazil velký náklaďák, který by mě zapřáhl za tyč a odtáhl - protože bychom rázem byli jedno velké vozidlo, vážící přibližně třicet tun a to by cesta určitě nevydržela. Takže se prakticky všichni rozloučili a odešli. Začalo se stmívat a já zůstal u auta sám. Co bude dál? číst více

Z deníku - 12. 9. 2024

14 září, 2024

Ráno byla porada s veliteli všech skupin. Tak jsme si naplánovali, co a jak budeme dělat a shodli jsme se na postupu a bodech od jedné až do še...sti. Po druhém bodu už začali někteří dělat něco jiného, než co se domluvilo, a opět se hromada chlapů začala dohadovat o tom, že se něco bude dělat jinak - nedokázali se shodnout, kdo tomu velí.

Dál se podepíralo auto, aby se nezřítilo. Musel jsem prakticky neustále koordinovat nejen bíle helmy, ale všechny. Bílé helmy tvrdě pracovaly na tom, aby dalšími dřevěnými podpěrami podepřeli ležící strom, ale po mém upozorněni přišly na to, že strom nepodepírá auto. Pozoruji ty kulturní rozdíly i ten obrovsky rozdílný přístup k práci a řešení problému. Jaké mají nebo nemají vybavení ve svém zásahovém autě, jak pracují s nářadím nebo s motorovou pilou, jak se snaží nastartovat pilu v kopci, kdy je řetěz opřený o jeho kolegu atd. Nic se nikomu nestalo a dělali nejlépe, jak uměli. O tom žádná. Mladý Číňan ve velkém stroji snižoval cestu vedle auta asi o metr. Pracoval s tím obřím strojem téměř na milimetry, i když stroj nebyl zdaleka v dobrém technickém stavu.

V deset hodin přinesla nějaká stará babička snídani snad pro dvacet lidí. Prostřela na malém paloučku několik ubrusů, rozházela tam natrhaný čerstvý chléb, jablka a podávala z kýble pohanku s mrkví a čerstvou cibulkou. K tomu čaj nebo čaj s mlékem a máslem. Každému nandala velký talíř jídla. Všichni jedli po dvou z talíře. Jen já a Číňan jsme měli svůj talíř. Mladý Číňan chvilku seděl, koukal na jídlo a váhal. Pak vzal kávovou lžičku mezi ukazovák a prostředník a začal pomalu jíst. Bylo to výborné. A i když oproti ostatním vypadal ten mladý bagrista nejotrhaněji, nejšpinavěji, nejzanedbaněji, měl ze všech nejtechničtější myšlení a vždy do toho svou pantomimou při práci vstupoval a vymýšlel lepší řešení. U stolu jako jediný snědl jen půlku. "Oficíři" za ním chodili a říkali mu, ať to dojí. Vypadal, jako by neměl teplé jídlo několik týdnů. Najedl se do polosyta a skončil.

Pokračovalo se v práci. Asi za dvě nebo tři hodiny jiná babička přinesla zase jiné jídlo a jedlo se a odpočívalo. Bylo to vždy uklidnění v tom dohadování, co a jak se bude dělat a za co se auto bude pokoušet tahat. A i když jsem s maximální vervou říkal, aby netahali auto za to a to stejně, to tak udělali. A to, co podle nich přeci "musí vydržet", nevydrželo. Tak jsem se snažil být víc a víc důrazný. Ale pochopili to, až když viděli, kolik dalších věci na autě zničili. Číňan mazitím vykopal cestu podél auta až na druhou stranu k cestě, aby byl volný příjezd a technika mohla k Tatře z obou stran.

Včera jsme dělali až dlouho do noci a večer jsem až do tří do rána pracoval a sháněl informace. Přes noc jsem plánoval a ráno v šest vstával. Proto jsem dnešní akci zastavil asi hodinu před západem slunce a šli jsme všichni odpočívat. Večer mi sestřičky na pokoj v nemocnici přinesly další skvělé jídlo a čaj. Prý jsem jejich nový adoptovaný syn. číst více

další aktuality

expediční tatra

Novinky
Odstartovali jsme třetí kontinent, "Bienvenidos Jižní Ameriko!"

Mapa cesty

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

projeď trasu s námi

Interaktivní mapu s fotkami a zážitky z každého místa cesty najdeš v naší expediční mapě Worldee.

více o expedici

proč expedice

podpora našich výrobků

Hlavním smyslem expedice takové velikosti a složitosti jakou je TKS2 je podpora české a slovenské zručnosti a schopností. Velká část světa dobře zná naše výrobky a připomínáním se je dále podporujeme a stejně tak posilujeme náš export.

navazujeme na legendu

První Tatra kolem světa se vydala na cestu dlouhou 30 tisíc kilometrů na konci osmdesátých let. K původní cestě, která byla naší inspirací, existuje mnoho materiálů na internetu i v knihách. Pod patronátem Stanislava Synka, posledního žijícího člena původní posádky, jsme se rozhodli navázat na jejich nenaplněné plány.

více o expedici

pojeď v tom s námi

Jako první česká expedice s Tatrou zveme na palubu i vás, cestovatele, kteří chtějí zažít něco neobvyklého. Staňte se součástí každodenních výzev a nečekaných zážitků. O nezapomenutelné vzpomínky nebude nouze. Uvidíte svět v celé jeho pestrosti.

být součástí

seriál na prima zoom

A pro všechny z vás, kteří se na expedici aktivně podílíte nebo vás zajímá jak taková cesta probíhá den po dni, jsme na Prima ZOOM uvedli vícedílný seriál. Díky němu můžete jet jednoduše s námi. Bez obav a rizika podporujeme lidi v cestování a objevování světa.

Zmiňují nás média

Prima ZOOM

Český rozhlas

E15

iDnes

Česká televize

Aktuálně.cz

Auto.cz

zprávy v médiích

Naše cíle

Zrealizovat nejvýznamnější česko-slovenskou expedici

Zrealizovat nejvýznamnější česko-slovenskou expedici

Aby měla u nás i v zahraničí alespoň takový dosah jako ta původní.

Jsme otevřenou expedicí – i pro vás

Jsme otevřenou expedicí – i pro vás

Kromě stálé posádky se můžete na pár týdnů účastnit i vy. Nám to pomůže s částí nákladů na projekt a vy získáte vlastní autentické expediční zážitky, které video ani článek zcela poskytnout nedokážou.

stát se součástí

Dát podporovatelům prožitek

Dát podporovatelům prožitek

Zprostředkovat členům expedice největší dobrodružství v jejich životě — vzít je na palubu. A všem pozorovatelům umožnit být u toho zprostředkovaně.

Makáme na sobě i Tatře

Makáme na sobě i Tatře

Přestože jsme už na cestě, stále na sobě makáme, a to jak na plánování trasy, podprojektech, seriálech i na článcích a dalších mediálních výstupech. Sledujte nás na našich sítích. Pokud vám chybí nějaké informace, dejte vědět, jsme tu pro vás.

Ukázat svět zajímavě a autenticky

Ukázat svět zajímavě a autenticky

Vám doma chceme v seriálech a článcích ukázat zajímavosti i autentičnsost vzdálených končin naší planety.

Na cestě chceme být užiteční

Na cestě chceme být užiteční

Kola našeho expedičáku se budou po světě otáček několik let, a tak nám dává smysl dělat radost lidem, které potkáme. Také sázíme památeční stromy, které nejen mapují, kudy TKS2 jelo, ale i snižují uhlíkovou stopu.

Tvar / shape

Čím jedeme

podvozek tatra

podvozek tatra

ideový návrh

ideový návrh

přestavba tatry

přestavba tatry

trajda

Vzduchem chlazený 8válcový motor Tatra 10TS 140. Maximální rychlost 110 km/h, maximální kroutící moment 1300Nm / 1200 min., převodovka Tatra 2,30 TR 1,6 / 2,6 a pneumatiky 14,00R20TL. 4-okruhový brzdící systém, uzávěrka diferenciálů, brodivost 1200 mm.

hledali jsme perfektní auto

320 koní

má expediční Tatra

270 000

kilometrů ujedeme

69

zemí poznáte

1 095

dní na cestě

Hlavní partneři

Continental

Boží maso

Czech Republic The Country For Future

Chuděj

Tropico

Mexikano

Molpir

Narex

Prim

Kobit

více o partnerech

Podpořte nás

Naši společnou expedici můžete podpořit mnoha způsoby. Jedním z těch nejtrvanlivějších jsou upomínkové předměty TKS2 a produkty z naší cesty. Ideální dárek pro cestovatele i tatrováky. Nechte se inspirovat nejoblíbenějšími produkty.

Podpoř TKS2

další produkty

Instagram žije!

Po obědě se podařilo dát celé auto na plac.

Po obědě se podařilo dát celé auto na plac.
Sláva.
Potlesk.
Radost všech.
(Celý zápisek z deníku si můžete přečíst na našem webu www.tatrakolemsveta2.cz), nebo na našem facebooku Tatra kolem světa 2.🙌🚚🌏
#tatra #expedice #nehoda #tadzikistan

Připravili jsme pro Vás na e-shopu nový balíč

Připravili jsme pro Vás na e-shopu nový balíček se třemi produkty, které objednáváte nejčastěji.💛🚚
Udělejte radost sobě, nebo svým blízkým.
https://www.tatrakolemsveta2.cz/produkt/balicek-3v1-kosile-tricko-a-plechacek-tks2/
Děkujeme za jakoukoli podporu a věříme, že Trajdu dostaneme s Vaší pomocí brzy zpět na cestu.🙏
#expedice #pomoc #kosile #bushman #tricko #plechacek #tatra

"Asi v deset stará babička přinesla snídani as

"Asi v deset stará babička přinesla snídani asi pro dvacet lidí. Prostřela na malém paloučku několik ubrusů, rozházela tam natrhaný čerstvý chleba a jablka a podávala z kýble pohanku s mrkví a čerstvou cibulkou. K tomu čaj nebo čaj s mlékem a máslem. Každému nandala velký talíř jídla. Všichni jedli po dvou z talíře. Jen já a číňan jsme měli svůj talíř."
Zbytek zápisku z deníku si můžete přečíst na našem webu www.tatrakolemsveta2.cz nebo na našem facebooku.
♥️🙏🇹🇯
#tajikistan #travelling #travelphotography #thankyou

Instagram post 17878684644083909

Instagram post 17878684644083909

Instagram post 17852062008243408

Instagram post 17852062008243408

😬🙈 #pamir #tajikistan #expedition #aroundthe

😬🙈 #pamir #tajikistan #expedition #aroundtheworld

EDIT: Děkujeme za obrovskou vlnu solidarity.🙌🙏❤️ Mnozí nám píší o odkaz na dobročinnou sbírku, tu připravujeme‼️ Pokud by chtěl někdo přispět už nyní, tak na účet našeho spolku: 2022211/5500 (Raiffeisen bank). Za všechny příspěvky mockrát děkujeme. Vážíme si každé vaší podpory!🚚🌏

Dne 5.9.2024 se ve výšce 3000 metrů nad mořem ze svahu zřítil expediční vůz projektu Tatra kolem světa 2. Událost se stala v autonomní oblasti Pamír v Tádžikistánu, poblíž hranice s Afghánistánem. Všichni účastníci nehody vyvázli bez těžkých zranění.
Celý text tiskové zprávy naleznete na našich webových stránkách: https://www.tatrakolemsveta2.cz/ a na našem Facebooku: www.facebook.com/tatrakolemsveta2
O dalším vývoji situace Vás budeme informovat prostřednictvím našich sociálních sítí a webových stránek.
#nehoda #pamir #tadzikistan #expedice #tatra

Expedice není jen jízda autem, ale také spousta

Expedice není jen jízda autem, ale také spousta pěších výletů, na kterých nás teď budou doprovázet kvalitní boty od @skinners_footwear 👟⛰️ #boty #czech #vylet #expedice #skinners

Top